Ot. 194. Zač se modlíme v páté prosbě?
Odp. V páté prosbě (která zní: „A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim“), uznávajíce, že my i všichni ostatní jsme vinni jak prvotním, tak skutkovým hříchem, a tím se stáváme dlužníky Boží spravedlnosti, a že ani my, ani žádné jiné stvoření nemůže za tento dluh dát sebemenší zadostiučinění, prosíme za sebe i za jiné, aby nás Bůh ze své svobodné milosti skrze poslušnost a zadostiučinění Kristovo, uchopené a přivlastněné vírou, zprostil jak viny, tak trestu hříchu, přijal nás v svém Milovaném, zachovával nám svou přízeň a milost, odpouštěl naše každodenní pády a naplnil nás pokojem a radostí tím, že nám bude den ode dne dávat víc a více jistoty odpuštění; oč tím směleji prosíme a co tím s větší nadějí očekáváme, když máme v sobě to svědectví, že ze srdce odpouštíme jiným jejich provinění.
- Matouš 6:12.
- Římanům 3:9-22.
- Matouš 18:24,25.
- Žalmy 130:3,4.
- Římanům 3:24-26.
- Židům 9:22.
- Efezským 1:6,7.
- 2. Petrova 1:2.
- Ozeáš 14:2.
- Jeremiáš 14:7.
- Římanům 15:13.
- Žalmy 51:7-10,12.
- Lukáš 11:4.
- Matouš 6:14,15.
- Matouš 18:35.