Úvod

Málokteré stránky vykonaly tolik dobra tak malým počtem slov. Ve 107 otázkách a odpovědích prochází Kratší katechismus celou křesťanskou vírou: kdo je Bůh, co učinil, jak spasí hříšníka skrze Krista a jaké povinnosti ukládá člověku. Westminsterské shromáždění jej připravilo současně s Větším, se stejným učením, avšak s jiným záměrem: skotská církev jej schválila jako „příručku pro katechizaci těch, kdo jsou menší chápavosti“. Je vstupní branou: „mlékem beze lsti“, jímž novorozený věřící začíná růst (1Petr 2:2).

Jeho stručnost není chudobou, nýbrž plodem pečlivé práce. Každá odpověď váží svá slova s teologickou přesností a mnohé zůstaly navždy vryty do paměti celých pokolení. První odpovídá na nejhlubší otázku, jakou si člověk může položit: „Hlavním cílem člověka je oslavovat Boha a radovat se z Něho navěky“. A na otázku „Co je Bůh?“ odpovídá jednou z nejobdivovanějších definic, jaké kdy teologie podala: „Bůh je Duch, nekonečný, věčný a neměnný ve svém bytí, moudrosti, moci, svatosti, spravedlnosti, dobrotě a pravdě“.

Je určen k tomu, aby se učil nazpaměť. Téměř všechny odpovědi přebírají výrazy své otázky, takže obstojí samy o sobě a lze je odříkávat i bez ní. Nebyl napsán jen proto, aby se jednou přečetl, nýbrž aby se opakoval, dokud pravda nebude vepsána do srdce, jak Bůh přikázal Izraeli: „A budou slova tato, kteráž já přikazuji tobě dnes, v srdci tvém. A budeš je často opětovati synům svým, a mluviti o nich, když sedneš v domě svém, když půjdeš cestou, a léhaje i vstávaje“ (Dt 6:6-7).

Proto je jeho přirozeným místem domov. Po staletí jej ve Skotsku, v Anglii i v Americe rodiče učili své děti a služebníci Slova z něho zkoušeli rodiny. Mnozí, kdo nikdy nečetli teologické pojednání, znali jeho odpovědi nazpaměť a opakovali je v nemoci i na smrtelném loži. Tak se naplňovalo, co bylo řečeno o Timoteovi, že „od dětinství“ znal „svatá písma, kteráž tě mohou moudrého učiniti k spasení skrze víru, kteráž jest v Kristu Ježíši“ (2Tim 3:15).

Dnes mnozí křesťanští rodiče svěřují výchovu svých dětí do cizích rukou a mnohé církve opustily katechizaci, protože ji považují za suchopárnou nebo zastaralou. Avšak dítě, které se naučí, proč bylo stvořeno, kdo je Bůh a co Kristus učinil pro hříšníky, si nese s sebou po celý život základ, který mu žádná móda nebude moci vzít: „Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho; nebo když se i zstará, neuchýlí se od ní“ (Př 22:6). A není jen pro děti: dospělému věřícímu, který se jej nikdy nenaučil, nabízí na několika stránkách celou kostru víry, kterou pak bude moci prohloubit ve Větším katechismu a ve Vyznání.

Katechismu předchází akt, jímž jej roku 1648 schválilo Valné shromáždění skotské církve.