Úvod

Vyznání a Katechismy vykládají, co Bůh zjevil. Ale jedna věc je znát učení a docela jiná znát Krista ke spasení. Člověk může znát nazpaměť každou odpověď Katechismu, a přesto zůstávat daleko od Boha: i ďáblové věří, a třesou se (Jak 2:19). „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista“ (Jan 17:3). Souhrn spásného poznání existuje proto, aby tuto vzdálenost překlenul: bere totéž učení jako Westminsterské standardy a obrací je ke svědomí čtenáře, aby jej přivedl ke Kristu.

Není to dílo Westminsterského shromáždění. Napsali jej kolem roku 1650 dva skotští služebníci, David Dickson a James Durham, na základě svých rozhovorů o tom, jak vyložit cestu spasení tak, aby jí rozuměli prostí lidé. Skotská církev jej nikdy oficiálně neschválila, ale po staletí se tiskl spolu s Vyznáním a Katechismy, a tak jej uvádíme i zde: ne jako normu učení, nýbrž jako jeho nejpřímější uplatnění na srdce.

Jeho první část shrnuje ve čtyřech bodech celé učení o spasení: náš žalostný stav od přirozenosti, lék, který Bůh opatřil v Kristu, prostředky, které ustanovil ve smlouvě milosti, a požehnání, která nám jimi uděluje. Potom přichází to, čím se odlišuje: praktické užití tohoto poznání. Zákonem, a poté evangeliem, Souhrn usvědčuje čtenáře z hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu a vede jej k tomu, aby hledal spravedlnost, kterou lze získat jedině vírou v Krista.

Jeho nejvzácnější částí jsou záruky k víře. Mnozí se před Kristem zastavují a ptají se sami sebe, zda mají právo k Němu přijít, zda dost činili pokání nebo zda patří mezi vyvolené. Souhrn jim odpovídá, že právo věřit nespočívá v ničem, co naleznou sami v sobě, nýbrž v tom, co říká Bůh: v Jeho srdečném pozvání, v Jeho prosbě, abychom se s Ním smířili, v Jeho přikázání, „abychom věřili jménu Syna jeho Jezukrista“ (1Jan 3:23), a v zaslíbeních života daných těm, kdo věří. Končí ukázáním důkazů pravé víry, aby věřící neklamal sám sebe ani nežil trýzněn pochybnostmi, které Slovo neospravedlňuje.

Jen málo krátkých spisů vykonalo tolik dobrého. Robert Murray M'Cheyne, jeden z nejsvatějších služebníků, jaké Skotsko dalo, si zapsal do deníku, že Souhrn byl dílem, které v něm způsobilo spásnou změnu, jak vypráví Předmluva. Dnes, kdy se tak často káže správné učení, které se nikdy neuplatní, nebo citová výzva bez učení, které by ji neslo, ukazuje Souhrn, jak se obojí spojuje: celá pravda Boží postavená do služby spasení hříšníka.

Předchází mu Předmluva skotského vydání z roku 1871, která vypráví o jeho vzniku.