4. Udržovat úzké společenství s Kristem, pramenem veškeré milosti a dobrých skutků

Čtvrtá věc potřebná k prokázání pravé víry je udržování úzkého společenství s Kristem, pramenem všech milostí a všech dobrých skutků, jak se vykládá u Jana 15:5.

Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti.

V něm nás Kristus v podobenství o vinném kmeni učí toto:

1. Že od přirozenosti jsme planým neplodným trním, dokud nejsme proměněni příchodem ke Kristu; a že Kristus je oním ušlechtilým vinným kmenem, který má v sobě všechen život a mízu milosti a je schopen proměnit přirozenost každého, kdo k Němu přichází, a sdělovat ducha a život všem, kdo v Něho uvěří: Já jsem vinný kmen (praví) a vy ratolesti.

2. Že Kristus rád má věřící tak s sebou spojené, aby se od Něho nikdy neoddělili nevěrou; a aby bylo vzájemné přebývání jich v Něm, vírou a láskou, a Jeho v nich, Jeho slovem a Duchem; neboť On obojí spojuje: Zůstanete-li ve mně, a já ve vás, jako věci nerozlučné.

3. Že není-li člověk vštípen v Krista a spojen s Ním vírou, nemůže vlastní silou vykonat ani nejmenší dobrý skutek; ba, leč nakolik člověk čerpá ducha a život z Krista vírou, je skutek, který koná, špatný a nicotný co do dobroty v Božím hodnocení: Nebo beze mne (praví) nic nemůžete učiniti.

4. Že toto vzájemné přebývání je pramenem a neomylnou příčinou stálého setrvávání a rozhojňování v dobrém konání: Nebo kdo zůstává ve mně, a já v něm (praví), ten nese ovoce mnohé. Jakož pak naše zůstávání v Kristu předpokládá tři věci: 1. Že jsme slyšeli radostný zvuk evangelia, které nám nabízí Krista, nám, kteří jsme podle zákona ztracení hříšníci; 2. Že jsme srdečně přijali milostivou nabídku Krista; 3. Že jsme se Jeho přijetím stali syny Božími, Jan 1:12, a jsme včleněni do Jeho tajemného těla, aby On přebýval v nás jako ve svém chrámu a my přebývali v Něm jako v sídle spravedlnosti a života: tak naše zůstávání v Kristu s sebou nese další tři věci: 1. Užívání Krista při všech našich přistupováních k Bohu a při všech našich podnicích jakékoli částky služby Jemu. 2. Spokojenost s Jeho dostatečností, bez vycházení od Něho, abychom hledali spravedlnost nebo život nebo zaopatření v jakémkoli případě ve vlastní hodnotě nebo v hodnotě kteréhokoli stvoření. 3. Pevnost v naší víře v Něho, pevnost v našem užívání a využívání Jeho, a pevnost v naší spokojenosti v Něm a v přilnutí k Němu, takže žádné vábení, žádné pokušení Satana ani světa, žádná hrůza ani soužení nebude moci odvést naše duchy od pevného přilnutí k Němu nebo od stálého vyznávání Jeho pravdy a poslušnosti Jeho přikázání, jenž nás miloval a vydal sebe samého za nás; a v němž je nejen uložen náš život, nýbrž v němž také přebývá všecka plnost Božství tělesně, pro podstatné a osobní spojení božské a lidské přirozenosti v Něm.

Proto ať každý bdělý věřící, aby se posílil ve víře a poslušnosti, usuzuje tímto způsobem:

„Kdokoli denně užívá Krista Ježíše k očišťování svého svědomí a svých citů od viny a poskvrny hříchů proti zákonu a k tomu, aby byl uschopněn poslouchat zákon v lásce, ten má důkaz pravé víry v sobě:

„Avšak já (může říci každý bdělý věřící) denně užívám Ježíše Krista k očišťování svého svědomí a svých citů od viny a poskvrny hříchů proti zákonu a k tomu, abych byl uschopněn poslouchat zákon v lásce:

„Proto mám důkaz pravé víry v sobě.“

A proto ať také ospalý a liknavý věřící usuzuje, k vlastnímu probuzení, takto:

„Cokoli je nutné k podání důkazu pravé víry, o to usiluji, abych to konal, nechci-li klamat sám sebe a zahynout:

„Avšak denně užívat Krista Ježíše k očišťování svého svědomí a svých citů od viny a poskvrny hříchů proti zákonu a k tomu, abych byl uschopněn poslouchat zákon v lásce, je nutné k prokázání pravé víry ve mně:

„Proto o to musím usilovat, abych to konal, nechci-li klamat sám sebe a zahynout.“