1. K usvědčení z hříchu zákonem

I. K usvědčení člověka z hříchu zákonem uvaž .
Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu? Já Hospodin, kterýž zpytuji srdce, a zkušuji ledví, tak abych odplatil jednomu každému podlé cesty jeho, podlé ovoce skutků jeho.
Zde Pán učí tyto dvě věci.

1. Že pramen všeho našeho pochybení a skutkového hřešení proti Bohu je v srdci, které zahrnuje mysl, vůli, náklonnosti a všechny mohutnosti duše, jak jsou porušeny a poskvrněny prvotním hříchem; mysl je nejen nevědomá a neschopná spásné pravdy, nýbrž také plná bludu a nepřátelství proti Bohu; a vůle a náklonnosti jsou zatvrzele neposlušné všem Božím pokynům a nakloněny jen k tomu, co je zlé: Srdce (praví) je nejlstivější nade všecko a nejpřevrácenější; ano, nevyzpytatelně převrácené, takže je nikdo nemůže poznat; a . Všeliké myšlení srdce lidského není než zlé po všecken čas, praví Hospodin, jehož svědectví musíme důvěřovat v této i ve všech ostatních věcech; a také zkušenost nás může poučit, že dokud nás Bůh nepřivede k tomu, abychom zapřeli sami sebe, nikdy v ničem nehledíme k Bohu, nýbrž vládne nám jen tělesný vlastní zájem a pohání všechna kola našich skutků.

2. Že Pán náš prvotní hřích neboli zlou náklonnost, se všemi jeho skutkovými plody, přivádí k zúčtování před svou soudnou stolicí; neboť On zpytuje srdce a zkušuje ledví, aby odplatil jednomu každému podlé cesty jeho, podlé ovoce skutků jeho.

Proto ať každý člověk uvažuje takto:
„O čem Bůh a mé provinilé svědomí vydávají svědectví, o tom jsem přesvědčen, že je to pravda; ale Bůh a mé provinilé svědomí vydávají svědectví, že mé srdce je nejlstivější nade všecko a nejpřevrácenější; a že všechno myšlení mého srdce od přirozenosti není než zlé ustavičně:
Proto jsem přesvědčen, že je to pravda.“

Tak může být člověk usvědčen z hříchu zákonem.