1. Náš žalostný stav od přirozenosti

Hlava I.

Náš žalostný stav od přirozenosti, pro porušení smlouvy skutků. . Z tebeť jest zhouba tvá, ó Izraeli.

I. Všemohoucí a věčný Bůh, Otec, Syn a Duch svatý, tři rozdílné osoby v jediném a témž nerozděleném Božství, stejně nekonečné ve všech dokonalostech, před časem nanejvýš moudře, ke své vlastní slávě, ve svém úradku ustanovil všechno, co se má v čase stát; a všechny své úradky vykonává nanejvýš svatě a neomylně, aniž by měl účast na hříchu kteréhokoli stvoření.

II. Tento Bůh v šesti dnech učinil všechny věci z ničeho, velmi dobré ve svém vlastním druhu: zvláště učinil všechny anděly svaté; a učinil naše prarodiče, Adama a Evu, kořen lidského pokolení, přímé a schopné zachovávat zákon napsaný v jejich srdci, který byli od přirozenosti povinni poslouchat pod trestem smrti. Bůh však nebyl zavázán odměnit jejich službu, dokud s nimi, a s jejich potomstvem v nich, neuzavřel smlouvu neboli úmluvu, že jim dá věčný život pod podmínkou dokonalé osobní poslušnosti, a zároveň jim pohrozil smrtí, kdyby selhali. To je smlouva skutků.

III. Andělé i lidé byli podrobeni změně své vlastní svobodné vůle, jak dokázala zkušenost (Bůh si vyhradil nesdělitelnou vlastnost, že je od přirozenosti neproměnný): neboť mnozí andělé z vlastní vůle odpadli hříchem od svého prvního stavu a stali se ďábly. Naši prarodiče, svedeni Satanem, jedním z těchto ďáblů, který mluvil v podobě hada, porušili smlouvu skutků, když jedli zakázané ovoce; čímž se oni i jejich potomstvo, které bylo v jejich bedrech jako větve v kořeni a bylo s nimi zahrnuto v téže smlouvě, stali nejen podrobenými věčné smrti, nýbrž ztratili také všechnu schopnost líbit se Bohu; ano, stali se od přirozenosti nepřáteli Boha i všeho duchovního dobra a nakloněnými ustavičně jen ke zlému. To je náš prvotní hřích, hořký kořen všech našich skutkových přestoupení, v myšlení, slovu i skutku.