2. Jeho naléhavá prosba o smíření

Druhou zárukou a zvláštní pohnutkou k objetí Krista a k víře v Něho je naléhavá prosba, kterou k nám Bůh činí, abychom se s Ním smířili v Kristu, jak se předkládá ve 2. Korintským 5:19-21.

Bůh byl v Kristu, v mír uvodě svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření. Verš 20. Protož my na místě Kristově poselství dějíce, jako by Bůh skrze nás žádal, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem. Verš 21. Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.

Kde nás apoštol učí těmto devíti učením:

Za prvé, že vyvolený svět neboli svět vykoupených duší je od přirozenosti ve stavu nepřátelství proti Bohu: to se předpokládá ve slově smíření; neboť smíření neboli obnovení přátelství nemůže být než mezi těmi, kdo byli v nepřátelství.

Za druhé, že po celý minulý čas od pádu Adamova Kristus Ježíš, věčný Syn Boží, jakožto Prostředník, a Otec v Něm, působil přátelství (svým slovem a Duchem) mezi sebou a vyvoleným světem: Bůh (praví) byl v Kristu, v mír uvodě svět s sebou.

Za třetí, že cesta smíření byla ve všech dobách jedna a táž co do podstaty, totiž odpouštěním hříchů těm, kdo uznávají své hříchy a své nepřátelství proti Bohu a hledají smíření a odpuštění hříchů v Kristu: Nebo Bůh (praví) byl v Kristu, v mír uvodě svět s sebou, tím, že jim nepočítal hříchů jejich.

Za čtvrté, že cíl a záměr evangelia i celého Slova Božího je trojí: (1.) Slouží k tomu, aby lidé byli přivedeni k vědomí svých hříchů a svého nepřátelství proti Bohu a svého nebezpečí, budou-li se zpěčovat a nebát se Boží nelibosti. (2.) Slovo Boží slouží k tomu, aby seznámilo lidi s cestou, kterou Bůh připravil k navázání přátelství s nimi skrze Krista, totiž že uznají-li lidé nepřátelství a budou-li ochotni vstoupit do smlouvy přátelství s Bohem skrze Krista, pak bude Bůh ochoten smířit se s nimi svobodně. (3.) Slovo Boží slouží k tomu, aby učilo lidi, jak se chovat k Bohu jako přátelé poté, co se s Ním smířili, totiž zdráhat se hřešit proti Němu a srdečně usilovat o poslušnost Jeho přikázání: a proto se zde Slovo Boží nazývá slovem smíření, protože nás učí, jakou potřebu smíření máme, jak je uzavřít a jak zachovat smíření přátelství, uzavřené s Bohem skrze Krista.

Za páté, že ačkoli slyšení, věření a poslouchání tohoto slova náleží všem, k nimž toto evangelium přichází; přece úřad kázat je s autoritou nenáleží nikomu než jedině těm, které Bůh povolává ke své službě a vysílá s pověřením k tomuto dílu. To apoštol předkládá ve verši 19 těmito slovy: Složil v nás to slovo smíření.

Za šesté, že služebníci evangelia se mají chovat jako Kristovi poslové a mají se těsně držet svého pověření stanoveného ve slově, Matouš 28:19,20; a když tak činí, má je lid přijímat jako vyslance od Boha; neboť zde apoštol jménem jich všech praví: Jsme vyslanci na místě Kristově, jako by Bůh skrze nás žádal.

Za sedmé, že služebníci mají se vší opravdovostí citů jednat s lidmi, aby uznávali své hříchy a své přirozené nepřátelství proti Bohu více a více vážně; aby přivolovali ke smlouvě milosti a k poselství Kristovu více a více srdečně; a aby více a více zřetelně prokazovali své smíření svatým chováním před Bohem. To předkládá, když praví: Prosíme vás, smiřte se s Bohem.

Za osmé, že při láskyplném jednání služebníků s lidem má lid uvážit, že má co činit s Bohem a s Kristem, kteří jej skrze služebníky žádají, aby se smířil. Nuže, nemůže být většího podnětu k zlomení tvrdého srdce hříšníka, než že ho Bůh žádá o přátelství; neboť když se slušelo nám, kteří jsme Bohu tolikrát ukřivdili, hledat přátelství Boží, On nás předchází a (ó div divů!) žádá nás, abychom byli ochotni smířit se s Ním; a proto nejhroznější hněv čeká ty, kdo si této prosby málo váží a nepovolují, když slyší služebníky s pověřením říkat: Jsme vyslanci na místě Kristově, jako by Bůh skrze nás žádal: prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem.

Za deváté, aby se ukázalo, jak to přichází, že smlouva smíření se tak snadno uzavírá mezi Bohem a pokorným hříšníkem utíkajícím se ke Kristu, vede nás apoštol k příčině toho, předložené ve smlouvě vykoupení, jejíž souhrn je tento: „Bylo ujednáno mezi Bohem a Prostředníkem Ježíšem Kristem, Synem Božím, Ručitelem za vykoupené, jakožto smluvními stranami, že hříchy vykoupených budou přičteny nevinnému Kristu a On bude za ně odsouzen a usmrcen, právě s touto podmínkou, že kdokoli srdečně přivolí ke smlouvě smíření nabízené skrze Krista, bude přičtením Jeho poslušnosti jim ospravedlněn a pokládán za spravedlivého před Bohem; nebo Bůh učinil Krista, který hříchu nepoznal, za nás hříchem, praví apoštol, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.“

Proto může slabý věřící posilovat svou víru, usuzuje-li z tohoto základu takto:

„Ten, kdo na láskyplnou prosbu Boha a Krista, učiněnou mu ústy služebníků (majících k tomu pověření), přijal nabídku trvalého smíření skrze Krista a umiňuje si z Boží milosti jako smířená osoba bojovat proti hříchu a sloužit Bohu podle své síly stále, může si být tak jist, že mu bude dána spravedlnost a věčný život pro poslušnost Kristovu jemu přičtenou, jako je jisté, že Kristus byl odsouzen a usmrcen za hříchy vykoupených Jemu přičtené:

„Avšak já (může říci slabý věřící) jsem na láskyplnou prosbu Boha a Krista, učiněnou mi ústy Jeho služebníků, přijal nabídku trvalého smíření skrze Krista a umiňuji si z Boží milosti jako smířená osoba bojovat proti hříchu a sloužit Bohu podle své síly stále:

„Proto si mohu být tak jist, že mi bude dána spravedlnost a věčný život pro poslušnost Kristovu mně přičtenou, jako je jisté, že Kristus byl odsouzen a usmrcen za hříchy vykoupených Jemu přičtené.“