4. Velká jistota života, daná věřícím

Čtvrtou zárukou a zvláštní pohnutkou k víře v Krista je velká jistota života, která se dává v případě, že lidé uposlechnou příkazu věřit; a hrozivé osvědčení o záhubě v případě, že neuposlechnou; jak se předkládá u Jana 3:35-36.

Verš 35. Otec miluje Syna, a všecko dal v ruku jeho. Verš 36. Kdož věří v Syna, má život věčný; ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv Boží zůstává na něm.

V nich se nám předkládá těchto pět následujících učení:

1. Že Otec je plně spokojen se závazky Syna, jenž vstoupil jako Vykupitel a Ručitel, aby zaplatil výkupné za věřící a zdokonalil je ve svatosti a spasení: Otec miluje Syna, praví, totiž jakožto toho, kdo stojí jako Prostředník v našem jménu a zavazuje se dokonat naše vykoupení ve všech bodech: Otec Ho miluje, to jest, srdečně přijímá Jeho nabídku vykonat to dílo a má v Něm zalíbení: Jeho duše se v Něm kochá a spočívá na Něm a činí Jej, v tomto Jeho úřadu, schránou lásky, milosti a dobré vůle, aby byly skrze Něho předávány těm, kdo v Něho věří.

2. Že k naplnění smlouvy vykoupení dal Otec Synu (jakožto tomu, kdo stojí v postavení Prostředníka, čili jakožto vtělenému Bohu, Slovu učiněnému tělem) všelikou moc na nebi i na zemi, všechnu výbavu bohatství milosti i ducha a života, se vší mocí a schopností, kterou s sebou nese spojení božské přirozenosti s lidskou, nebo plnost Božství, přebývající podstatně v Jeho lidské přirozenosti, nebo nerozdílná všedostatečnost a všemohoucnost nerozlučné a všudypřítomné Trojice, anebo kterou může vyžadovat dílo vykoupení: Otec (praví) dal všecko v ruku Syna, totiž k vykonání Jeho díla.

3. Velká jistota života se předkládá všem, kdo srdečně přijmou Krista a nabídku smlouvy milosti a smíření skrze Něho: Kdo věří v Syna (praví), má život věčný; neboť mu byl pevně zajištěn, 1. V Božím úmyslu a neodvolatelném úradku, poněvadž věřící je člověk vyvolený k životu. 2. Účinným povoláním k životu od Boha, který, jakož je věrný, tak to i učiní. 3. Zaslíbením a věčnou smlouvou, stvrzenou Boží přísahou, aby dala věřícímu silné potěšení v životě i ve smrti, na nezměnitelných základech. 4. Zástavou a uvedením v držení pod velkou pečetí svátosti večeře Páně, kdykoli věřící přijde přijmout znamení a záruky života. 5. V Kristu, prameni a hlavě života, který se ujal držení jako zmocněnec věřících; v němž je náš život tak uložen, že nemůže být odňat. 6. Započatým držením duchovního života a znovuzrození, a královstvím, které záleží ve spravedlnosti, pokoji a radosti v Duchu svatém, vztyčeným uvnitř věřícího jako závdavkem plného držení věčného života.

4. Hrozivé osvědčení se dává, nepřijme-li člověk učení o spravedlnosti a věčném životě, jichž se nabývá skrze Ježíše Krista: Kdo nevěří v Syna, neuzří života, to jest, ani nepochopí, co to znamená.

5. Dále osvědčuje, že nepřijme-li člověk učení Syna Božího, bude dvakrát obtížen hněvem Božím; jednou, jako rozený vzbouřenec od přirozenosti, ponese kletbu zákona neboli smlouvy skutků; a potom podstoupí větší odsouzení, poněvadž světlo přišlo na svět a bylo mu nabídnuto, a on je odmítl a miluje více tmu nežli světlo: a tento dvojí hněv na něm ulpí a bude nepohnutelně upevněn, dokud setrvává ve stavu nevěry: Hněv Boží zůstává na něm, praví.

Proto může slabý věřící posilovat svou víru, usuzuje-li z tohoto základu takto:

„Kdokoli věří učení vydanému Synem Božím a shledává, že je zčásti mocně přitahován k víře v Něho pohledem na život v Něm, a zčásti puzen bázní před Božím hněvem, aby k Němu přilnul, může si být jist právem a podílem na věčném životě skrze Něho:

„Avšak já, hříšný a nehodný (může říci slabý věřící), věřím učení vydanému Synem Božím a cítím, že jsem zčásti mocně přitahován k víře v Něho pohledem na život v Něm, a zčásti puzen bázní před Božím hněvem, abych k Němu přilnul:

„Proto si mohu být jist svým právem a podílem na věčném životě skrze Něho.“