3. Jeho příkaz, požadující, aby všichni věřili

Třetí zárukou a zvláštní pohnutkou k víře v Krista je přísný a hrozivý příkaz Boží, který ukládá všem posluchačům evangelia, aby přistoupili ke Kristu v pořádku Jím stanoveném a věřili v Něho; předložený v 1. Janově 3:23.

A totoť jest to přikázaní jeho, abychom věřili jménu Syna jeho Jezukrista, a milovali jedni druhé, jakož nám vydal přikázaní.

Kde nám apoštol dává na srozuměnou těchto pět učení:

1. Že nedá-li se někdo získat sladkým pozváním Božím ani pokornou a láskyplnou prosbou Boží, jemu učiněnou, aby se smířil, shledá, že má co činit se svrchovanou autoritou nejvyšší Velebnosti; neboť totoť jest přikázání jeho, abychom věřili v něho, praví.

2. Že hledí-li někdo na toto přikázání tak, jak dosud hleděl na zanedbávaná přikázání zákona, musí uvážit, že toto je přikázání evangelia, pozdější než zákon, dané k užívání léku na všechny hříchy; a bude-li neuposlechnuto, nenásleduje žádné jiné přikázání než toto: „Jděte, zlořečení, do věčného ohně pekelného“; neboť totoť jest přikázání jeho, jehož poslušnost je velmi libá před Jeho obličejem, v. 22, a bez níž je nemožné líbit se Jemu, Židům 11:6.

3. Že každý, kdo slyší evangelium, musí si činit věcí svědomí povinnost živé víry v Krista; slabý věřící nesmí pokládat za opovážlivost činit to, co se přikazuje; člověk nakloněný k zoufalství se musí vzchopit a pomýšlet na poslušnost tohoto sladkého a spásného příkazu; silný věřící se musí ještě hlouběji ponořit do vědomí své potřeby Ježíše Krista, a více a více růst v poslušnosti tohoto příkazu; ba ani nejnekajícnější, nejbezbožnější a nejničemnější člověk se nesmí sám vylučovat ani být jinými vylučován z řádného usilování o tuto povinnost, jakkoli zoufalý se zdá jeho stav; neboť ten, kdo přikazuje všem lidem věřit v Krista, tím přikazuje všem lidem věřit, že jsou bez Krista zatraceni a ztraceni: tím přikazuje všem lidem uznat své hříchy a svou potřebu Krista a ve skutečnosti přikazuje všem lidem činit pokání, aby mohli v Něho věřit. A ti, kdo se zdráhají činit pokání ze svých minulých hříchů, jsou vinni neposlušností tohoto příkazu daného všem posluchačům, zvláště však těm, kdo jsou uvnitř viditelné církve: Nebo totoť jest přikázání jeho, abychom věřili jménu Syna jeho Ježíše Krista, praví.

4. Že ten, kdo poslouchá toto přikázání, vybudoval své spasení na pevném základě, neboť za prvé nalezl zaslíbeného Mesiáše, plně vybaveného všemi dokonalostmi k dokonalému vykonávání úřadů Proroka, Kněze a Krále; neboť On je ten Kristus, v něhož člověk věří. 2. Objal Spasitele, který může dokonale spasit, ano, a který účinně spasí každého, kdo skrze Něho přistupuje k Bohu; neboť On je Ježíš, pravý Spasitel svého lidu od jeho hříchů. 3. Ten, kdo poslouchá tento příkaz, vybudoval své spasení na Skále, to jest na Synu Božím, jemuž není loupeží být nazýván rovným Otci a jenž je hoden být předmětem spásné víry a duchovního uctívání: neboť totoť jest přikázání jeho (praví), abychom věřili jménu Syna jeho Ježíše Krista.

5. Že ten, kdo uvěřil v Ježíše Krista, ačkoli je vysvobozen z kletby zákona, není vysvobozen z příkazu a poslušnosti zákona, nýbrž je k ní vázán novým závazkem a novým příkazem od Krista; kterýžto nový příkaz od Krista v sobě zahrnuje pomoc k poslušnosti příkazu: k tomuto příkazu od Krista přidává Otec také svou autoritu a svůj příkaz; neboť totoť jest přikázání jeho (praví Jan), abychom věřili jménu Syna jeho Ježíše Krista a milovali jedni druhé, jakož nám přikázal. První část tohoto přikázání, která ukládá víru v Něho, nutně zahrnuje lásku k Bohu, a tedy poslušnost první desky; neboť věřit v Boha a milovat Boha jsou neoddělitelné; a druhá část přikázání ukládá lásku k našemu bližnímu (zvláště k domácím víry), a tedy poslušnost druhé desky zákona.

Proto se může slabý věřící posilovat, usuzuje-li z tohoto základu takto:

„Kdokoli se ve vědomí své vlastní hříšnosti a v bázni před Božím hněvem na příkaz Boží utekl k Ježíši Kristu, jedinému léku na hřích a bídu, a zavázal své srdce k poslušnosti zákona lásky, jeho víra není opovážlivá ani mrtvá, nýbrž pravá a spásná víra:

„Avšak já (může říci slabý věřící) jsem se ve vědomí své vlastní hříšnosti a v bázni před Božím hněvem utekl k Ježíši Kristu, jedinému léku na hřích a bídu, a zavázal jsem své srdce k poslušnosti zákona lásky:

„Proto má víra není opovážlivá a mrtvá víra, nýbrž pravá a spásná víra.“