1. Přesvědčení o povinnosti věřícího zachovávat mravní zákon

K první věci, totiž k přesvědčení věřícího v jeho úsudku o jeho povinnosti zachovávat mravní zákon, vezměme mezi mnoha jinými místy Matouše 5:16-20.

Verš 16. Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích. Verš 17. Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků. Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti. Verš 18. Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou. Verš 19. Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázaní těchto nejmenších, a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském. Verš 20. Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákonníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského.

Kde náš Pán,

1. Dává věřícím, ospravedlněným vírou, přikázání, aby před lidmi dosvědčovali Boží milost v sobě konáním dobrých skutků: Tak svěť světlo vaše před lidmi (praví), ať vidí skutky vaše dobré.

2. Pohnutku k tomu jim dává tím, že ukazuje, že ačkoli nejsou ospravedlněni ze skutků, přece ti, kdo hledí na jejich dobré skutky, mohou být obráceni nebo vzděláni; a tak může Bohu připadnout sláva z jejich dobrých skutků, když jejich svědkové budou slavit Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.

3. Nedává jim pro jejich novou poslušnost jiného pravidla než mravní zákon, stanovený a vyložený Mojžíšem a proroky: Nedomnívejte se (praví), že bych přišel rušiti zákona aneb proroků.

4. Dává jim na srozuměnou, že učení o milosti a o vysvobození z kletby zákona vírou v Něho bývá zkaženými úsudky lidí snadno mylně chápáno, jako by rušilo nebo oslabovalo povinnost věřících poslouchat přikázání a být poddáni autoritě zákona; a že tento blud je vskutku rušením zákona a proroků, které v žádném případě nikdy nestrpí u žádného ze svých učedníků, neboť je tak protivný účelu Jeho příchodu, jímž je nejprve posvětit a potom spasit věřící: Nedomnívejte se (praví), že bych přišel rušiti zákona aneb proroků.

5. Učí, že účelem evangelia a smlouvy milosti je získat poslušnost lidí mravnímu zákonu: Přišel jsem (praví) naplnit zákon a proroky.

6. Že závaznost mravního zákona ve všech bodech ke všem svatým povinnostem je trvalá a potrvá až do konce světa, to jest, dokud nepomine nebe i země.

7. Že jako Bůh pečoval o Písma od počátku, tak o ně bude pečovat i nadále až do konce světa, aby z jejich podstaty nebyla odňata ani jediná literka ani jeden puňktík; tak praví text, verš 18.

8. Že jako přestupování mravního zákona a hájení jeho přestupků, jako by nebyly hříchem, vylučuje lidi z nebe, a právem i ze společenství pravé církve; tak poslušnost zákona a vyučování jiných, aby činili totéž, příkladem, radou i učením, podle povolání každého, dokazuje, že člověk je pravý věřící a je u Boha ve veliké vážnosti a je hoden, aby byl pravou církví velmi vážen, verš 19.

9. Že spravedlnost každého pravého křesťana musí být hojnější než spravedlnost zákoníků a farizeů; neboť zákoníci a farizeové, ačkoli si dávali velkou práci, aby plnili rozličné povinnosti zákona, přece zkracovali jeho výklad, aby méně odsuzoval jejich jednání; dbali na vnější stránku povinnosti, ale zanedbávali vnitřní a duchovní stránku; pečlivě plnili některé menší povinnosti, ale zanedbávali soud, milosrdenství a lásku Boží: jedním slovem, usilovali vystavit svou vlastní spravedlnost a odmítli spravedlnost Boží z víry v Ježíše. Pravý křesťan však musí mít více než to všechno; musí uznat plný rozsah duchovního smyslu zákona, mít zřetel ke všem přikázáním a usilovat očistit se od všeliké poskvrny těla i ducha, a neklást váhu na službu, kterou vykonal nebo vykoná, nýbrž obléci se v přičtenou spravedlnost Kristovu, která jediná může přikrýt jeho nahotu, jinak nemůže být spasen; tak praví text: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše atd.