2. Lék opatřený v Ježíši Kristu

Hlava II.

Lék opatřený v Ježíši Kristu vyvoleným smlouvou milosti. . Z tebeť jest zhouba tvá, ó Izraeli, ješto ve mně všecka pomoc tvá.

I. Ačkoli člověk, který sám sebe přivedl do tohoto žalostného stavu, není schopen si pomoci, ani nechce, aby mu z něho Bůh pomohl, nýbrž je spíše nakloněn ležet nehybně, necitelný k němu, dokud nezahyne; přesto Bůh ke slávě své bohaté milosti zjevil ve svém Slovu cestu ke spasení hříšníků, totiž vírou v Ježíše Krista, věčného Syna Božího, mocí smlouvy vykoupení a podle jejího znění, učiněné a sjednané mezi Bohem Otcem a Bohem Synem v radě Trojice před počátkem světa.

II. Souhrn smlouvy vykoupení je tento: Bůh, který svobodně vyvolil k životu jistý počet ze ztraceného lidstva, ke slávě své bohaté milosti je před počátkem světa dal Bohu Synu, ustanovenému Vykupiteli, aby pod podmínkou, že se poníží až k přijetí lidské přirozenosti, duše a těla, do osobního spojení se svou božskou přirozeností, a podrobí se zákonu jako rukojmí za ně a učiní za ně zadost spravedlnosti tím, že v jejich jménu prokáže poslušnost až k podstoupení prokleté smrti kříže, je všechny vykoupil a vysvobodil z hříchu a smrti a získal jim spravedlnost a věčný život se všemi spásnými milostmi, jež k němu vedou, aby byly prostředky, které sám ustanovil, účinně a v pravý čas přivlastněny každému z nich. Tuto podmínku Syn Boží (jenž je Ježíš Kristus, náš Pán) přijal před počátkem světa a v plnosti času přišel na svět, narodil se z Panny Marie, podrobil se zákonu a zcela zaplatil výkupné na kříži: Avšak mocí řečené smlouvy, učiněné před počátkem světa, ve všech věkách od pádu Adamova stále koná dílo skutečného přivlastňování získaných dobrodiní vyvoleným; a činí to tak, že s nimi uzavírá smlouvu svobodné milosti a smíření skrze víru v sebe samého; kterouž smlouvou přenáší na každého věřícího právo a podíl na sobě samém i na všech svých požehnáních.

III. K naplnění této smlouvy vykoupení a k tomu, aby se vyvolení stali účastníky jejích dobrodiní ve smlouvě milosti, byl Kristus Ježíš oděn trojím úřadem Proroka, Kněze a Krále: učiněn Prorokem, aby svému lidu zjevil všechno spásné poznání a přiměl jej, aby Mu věřil a poslouchal je; učiněn Knězem, aby sám sebe obětoval jako oběť jednou za ně za všechny a ustavičně se za ně přimlouval u Otce, aby jejich osoby i služby byly Jemu příjemné; a učiněn Králem, aby si je podmanil, pásl je a spravoval svými vlastními ustanoveními a bránil je před jejich nepřáteli.