Úvod
Revize Třiceti devíti článků Westminsterským shromážděním (1643-1647)
Prvních patnáct článků anglické církve revidovaných Westminsterským shromážděním, s jejich důkazy z Písma, ve srovnání s textem z roku 1638; PDF zdarma
Úvod webu westminster1647.com: není součástí dokumentů Westminsterského shromáždění.
Tato revize je první věcí, kterou Westminsterské shromáždění vykonalo. Dříve než sepsalo Vyznání víry, ba dříve než se vůbec začalo zabývat správou církve, pracovalo během svých prvních tří měsíců na Třiceti devíti článcích, vyznání anglické církve od roku 1563. Je pojítkem mezi vyznáním, které Anglie měla, a tím, které Shromáždění nakonec sepíše, a téměř nikdy se nevydává spolu se Standardy. Proto ji uvádíme zde, mezi připojenými dokumenty.
Shromáždění se poprvé sešlo 1. července 1643. Dne 5. července mu obě sněmovny parlamentu nařídily přezkoumat prvních deset článků, „aby jejich učení očistilo a obhájilo proti všem pomluvám a falešným výkladům“; později mu svěřily devět následujících. Avšak 12. října, když jich bylo hotovo patnáct, mu parlament přikázal zbytek odložit a zabývat se správou církve. Tou dobou již byla přísahou stvrzena Slavnostní liga a smlouva, která zavazovala tři království k jednomu a témuž vyznání, a Shromáždění pak dostalo za úkol je sepsat. Když bylo Vyznání dokončeno, nařídila sněmovna obcí 7. prosince 1646, aby jí bylo předloženo i těchto patnáct článků, a roku 1647 byly vytištěny, s biblickými důkazy na okraji a s podpisy prolokutora Charlese Herla a obou písařů.
Předmluva, kterou Shromáždění před ně postavilo, vysvětluje jeho meze: parlament po něm žádal pouze, aby články objasnilo a obhájilo, nikoli aby je přepracovalo, a tak změnilo méně, než by si bylo přálo, „majíce za to, že mnohé věci zůstávají ještě nedostatečné a že i jiné výrazy by bylo vhodné změnit“. Přesto je změn mnoho a téměř vždy směřují stejným směrem: zpřesňují to, co anglikánské znění nechávalo otevřené. Tam, kde článek 9 říkal, že člověk je „velmi daleko“ od původní spravedlnosti, revize říká, že je jí „zcela zbaven“, a dodává, že první Adamův hřích je nám přičten; tam, kde říkal, že žádostivost „má sama v sobě povahu hříchu“, říká, že „je vpravdě a ve vlastním smyslu hřích“. Článek 10 tvrdí, že Boží milost v nás působí tak účinně, „že určuje naši vůli k tomu, co je dobré“. Článek 7 prohlašuje, že mravní zákon je Desatero přikázání „v celém jejich rozsahu“. Článek 6 vypouští seznam apokryfních knih i větu o knihách, „o jejichž autoritě nebylo v církvi nikdy pochyb“, a místo toho tvrdí, že Písmo bylo dáno z vnuknutí Božího. A článek 3, o sestoupení do pekel, nyní onu větu vykládá: Kristus setrval ve stavu mrtvých a pod mocí smrti až do svého vzkříšení.
Nejzávažnější změna je v článku 11, o ospravedlnění. Text z roku 1563 byl stručný: jsme pokládáni za spravedlivé pro Kristovu zásluhu, skrze víru, a ne pro své skutky. Shromáždění z něho učinilo definici: jsme ospravedlněni, to jest pokládáni za spravedlivé a je nám odpuštěno, „když nám Bůh přičítá celou Jeho poslušnost a Jeho zadostiučinění“, a vírou přijímáme Krista s Jeho spravedlností. Tato slova stála dny rozprav, protože někteří členové, mezi nimi Thomas Gataker, nepřijímali, že by nám byla přičítána Kristova poslušnost zákonu, nýbrž jen Jeho smrt. Shromáždění formuli zachovalo a je to totéž učení, které později vyloží 11. kapitola Vyznání. Článek navíc přidává větu proti antinomiánům, kteří tehdy v Londýně působili velké znepokojení: Bůh neodpouští nekajícím, kteří setrvávají ve svých hříších.
Revize se nikdy nestala vyznáním žádné církve. Samo Shromáždění ji nazvalo „dílem v několikerém ohledu nedokonalým“ a prohlásilo, že ve Vyznání nevynechalo z článků nic, co by zasluhovalo zachování. Podle Alexandra Mitchella, který roku 1874 vydal zápisy ze zasedání Shromáždění, bylo čtrnáct z těchto článků (všechny kromě osmého, o třech vyznáních víry) zahrnuto mezi návrhy, které parlament předložil králi na ostrově Wight. Jejich dnešní hodnota je jiná: dovolují vidět Shromáždění při práci, větu po větě, nad textem, který znalo nazpaměť, a ověřit si, co chtělo opravit, než sepsalo své vlastní vyznání.
Proto ji předkládáme ve srovnání. U každého článku je na jedné straně text anglické církve tak, jak jej Shromáždění mělo před sebou, totiž text vydání z roku 1638, a na druhé revize; co Shromáždění vypustilo, je přeškrtnuto, a co přidalo, je podtrženo. Rozdíly v pravopise a interpunkci mezi oběma vydáními se nevyznačují. Pod tím jsou uvedeny biblické důkazy z okraje tisku.
Text, který zveřejňujeme, je text londýnského tisku z roku 1647 v přepisu exempláře z Thomasonovy sbírky, s předmluvou Shromáždění a s podpisy. Několik nečitelných mezer v předmluvě bylo doplněno podle čtení Mitchella, který přepsal týž exemplář. Sedm okrajových citací nelze v tomto přepisu s jistotou přečíst (některým chybí číslice): uvádíme je tak, jak se objevují, bez odkazu, dokud je nebude možné porovnat s faksimile.