3. Aby poslušnost zákona plynula správným korytem víry v Krista

Třetí věc potřebná k prokázání pravé víry je, aby poslušnost zákona plynula správným korytem, to jest skrze víru v Krista atd.; což se vykládá v 1. Timoteovi 1:5.

Ješto konec přikázaní jest láska z srdce čistého, a z svědomí dobrého a z víry neošemetné.

Kde apoštol učí těmto sedmi učením:

1. Že poslušnost zákona musí plynout z lásky, láska z čistého srdce, čisté srdce z dobrého svědomí a dobré svědomí z nelíčené víry: to činí jediným správným korytem dobrých skutků: Konec zákona jest láska atd.

2. Že účelem zákona není, aby lidé byli ospravedlněni svou poslušností jemu, jak falešně učili židovští učitelé; neboť je nemožné, aby hříšníci mohli být ospravedlněni zákonem, když jsou za každé přestoupení zákonem odsuzováni: Nebo konec zákona jest (ne takový, jak učili židovští učitelé, nýbrž) láska z srdce čistého atd.

3. Že pravý účel zákona, kázaného lidu, je, aby lidé, když jim zákon dá uvidět jejich zasloužené odsouzení, nelíčeně utekli ke Kristu, aby byli ospravedlněni vírou v Něho; tak praví text, když dává lásce plynout skrze víru v Krista.

4. Že žádný člověk se nemůže v lásce odhodlat k poslušnosti zákona, leč nakolik je jeho svědomí upokojeno vírou, nebo hledá upokojení v Kristu; neboť konec zákona jest láska z dobrého svědomí a z nelíčené víry.

5. Že líčená víra jde ke Kristu, aniž by brala zřetel k zákonu, a tak nemá, s čím by přišla; avšak nelíčená víra bere zřetel k zákonu a je nucena utíkat se o útočiště ke Kristu jako konci zákona k spravedlnosti, kdykoli se shledá vinnou přestoupením zákona: Nebo konec zákona jest … víra neošemetná.

6. Aby ovoce lásky vycházelo najevo zvláště ve skutcích, je nutné, aby srdce bylo přivedeno k nenávisti ke všemu hříchu a nečistotě a k pevnému předsevzetí následovat veškerou svatost ve všem: Nebo konec zákona jest láska z srdce čistého.

7. Že nelíčená víra je schopna učinit svědomí dobrým a srdce čistým a člověka láskyplně poslušným zákona; neboť když je vírou spatřena Kristova krev, jež upokojuje spravedlnost, pak se upokojuje i svědomí a nedovolí srdci chovat lásku k hříchu, nýbrž uvádí člověka v činnost, aby se bál Boha pro Jeho milosrdenství a poslouchal všechna Jeho přikázání z lásky k Bohu, za Jeho darmo daný dar ospravedlnění, milostí mu udělenou: Nebo toto je vskutku konec zákona, jímž od člověka dosahuje více poslušnosti než jakýmkoli jiným způsobem.