3. Prostředky opatřené ve smlouvě milosti

Hlava III.

Vnější prostředky ustanovené k tomu, aby se vyvolení stali účastníky této smlouvy a všichni ostatní, kteří jsou povoláni, byli bez výmluvy, . Mnoho jest povolaných.

I. Vnější prostředky a ustanovení k tomu, aby se lidé stali účastníky smlouvy milosti, jsou udíleny tak moudře, že vyvolení jimi budou neomylně obráceni a spaseni; a zavržení, mezi nimiž se nacházejí, nebudou mít spravedlivý důvod k pohoršení. Těmito prostředky jsou zvláště tyto čtyři: 1. Slovo Boží. 2. Svátosti. 3. Církevní správa. 4. Modlitba. Ve Slovu Božím, kázaném vyslanými posly, činí Pán nabídku milosti všem hříšníkům pod podmínkou víry v Ježíše Krista; a kdokoli vyznají svůj hřích, přijmou nabízeného Krista a podrobí se Jeho ustanovením, ty i jejich děti dá přijmout do cti a výsad smlouvy milosti. Svátostmi dá Bůh smlouvu zpečetit k potvrzení úmluvy pod řečenou podmínkou. Církevní správou dá, aby byli ohrazeni a podporováni v zachovávání smlouvy. A modlitbou dá, aby Jeho vlastní slavná milost, zaslíbená ve smlouvě, byla denně čerpána, uznávána a uplatňována. Všechny tyto prostředky jsou následovány buď skutečně, nebo jen podle vyznání, podle povahy účastníků smlouvy, podle toho, zda jsou pravými, nebo falešnými věřícími.

II. Smlouva milosti, vyložená ve Starém zákoně před příchodem Krista a v Novém od té doby, co přišel, je jedna a táž co do podstaty, ač rozdílná ve vnější správě: Neboť smlouva ve Starém zákoně, zpečetěná svátostmi obřízky a velikonočního beránka, předkládala budoucí smrt Kristovu a dobrodiní jí získaná pod stínem krvavých obětí a rozličných obřadů; ale od té doby, co Kristus přišel, smlouva, zpečetěná svátostmi křtu a večeře Páně, jasně staví před naše oči Krista již ukřižovaného, vítězného nad smrtí i hrobem a slavně vládnoucího nad nebem i zemí pro dobro svého vlastního lidu.