IX - Jak se má konat modlitba

Všichni, kdo dovedou modlitbu sami utvořit, mají tohoto Božího daru užívat; ačkoli ti, kdo jsou neučení a slabší, mohou začít u stanovené formy modlitby, avšak tak, aby nebyli liknaví v rozněcování ducha modlitby v sobě (podle svých každodenních potřeb), jenž je v nějaké míře dán všem dítkám Božím: a za tím účelem mají být horlivější a častější ve skryté modlitbě k Bohu, aby jejich srdce byla uschopněna pojmout a jejich jazyky vyjádřit vhodné žádosti k Bohu za svou rodinu. A mezitím, k jejich většímu povzbuzení, ať jsou tyto látky k modlitbě rozjímány a užívány, jak následuje.

Ať vyznávají Bohu, jak nehodni jsou přijít do Jeho přítomnosti a jak nezpůsobilí uctívat Jeho Majestát; a proto ať snažně prosí Boha o ducha modlitby.

Mají vyznávat své hříchy a hříchy rodiny; obviňujíce, soudíce a odsuzujíce sami sebe pro ně, dokud nepřivedou své duše k nějaké míře pravého pokoření.

Mají vylévat své duše Bohu, ve jménu Kristově, skrze Ducha, za odpuštění hříchů; za milost činit pokání, věřit a žít střízlivě, spravedlivě a zbožně; a aby mohli sloužit Bohu s radostí a potěšením, chodíce před Ním.

Mají vzdávat Bohu díky za Jeho mnohá milosrdenství k Jeho lidu i k nim samým, a zvláště za Jeho lásku v Kristu a za světlo evangelia.

Mají se modlit za taková zvláštní dobrodiní, duchovní i časná, jakých mají toho času zapotřebí (ať je ráno nebo večer), jako ohledně zdraví nebo nemoci, zdaru nebo protivenství.

Mají se modlit za církev Kristovu vůbec, za všechny reformované církve a za tuto církev zvláště, a za všechny, kdo trpí pro jméno Kristovo; za všechny naše představené, králův majestát, královnu a jejich děti; za vrchnost, služebníky Slova a celé tělo sboru, jehož jsou členy, jak za své sousedy nepřítomné ve svých oprávněných záležitostech, tak za ty, kteří jsou doma.

Modlitba může být uzavřena snažnou touhou, aby Bůh byl oslaven v příchodu království Jeho Syna a v konání Jeho vůle, a s ujištěním, že oni sami jsou přijati a že to, oč prosili podle Jeho vůle, bude vykonáno.