XII - Vzájemné vybízení

Jelikož Slovo Boží vyžaduje, abychom šetřili jedni druhých k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích; proto v každé době, a zvláště v tomto čase, kdy se rozmáhá bezbožnost a posměvači, chodící podle svých vlastních žádostí, pokládají za divné, že druzí s nimi neběhají k témuž rozlití nezřízenosti, má každý člen této církve povzbuzovat sebe i jeden druhého k povinnostem vzájemného vzdělávání vyučováním, napomínáním, káráním; vybízeje jeden druhého, aby zjevovali milost Boží odříkáním se bezbožnosti a světských žádostí a zbožným, střízlivým a spravedlivým životem na tomto nynějším světě; potěšováním malomyslných a modlením se jedni s druhými nebo za druhé.

Kteréžto povinnosti mají být příslušně konány při zvláštních příležitostech nabízených Boží prozřetelností; jako jmenovitě, když se při jakékoli pohromě, kříži nebo velké těžkosti hledá rada nebo útěcha; nebo když má být provinilec získán zpět soukromým napomenutím, a není-li to účinné, přibráním jednoho nebo dvou dalších k napomenutí, podle pravidla Kristova, aby v ústech dvou nebo tří svědků stálo každé slovo.