I - Vyznání víry z roku 1581

MY všichni a každý z nás níže podepsaných osvědčujeme, že po dlouhém a náležitém zkoumání svého vlastního svědomí ve věcech pravého a falešného náboženství jsme nyní Slovem a Duchem Božím plně utvrzeni v pravdě; a proto srdcem věříme, ústy vyznáváme, rukama podpisujeme a stále tvrdíme před Bohem i celým světem, že jedině toto je pravá křesťanská víra a náboženství, Bohu libé a člověku přinášející spasení, které je nyní z Božího milosrdenství zjeveno světu kázáním požehnaného evangelia; a je přijímáno, věřeno a hájeno mnohými a rozličnými význačnými církvemi a královstvími, ale především skotskou církví, Jeho Veličenstvem králem a třemi stavy tohoto království, jako věčná pravda Boží a jediný základ našeho spasení; jak je podrobněji vyjádřeno ve Vyznání naší víry, ustanoveném a veřejně potvrzeném rozličnými akty parlamentů, a které již po dlouhý čas otevřeně vyznává Jeho Veličenstvo král i celé tělo tohoto království, ve městech i na venkově. S tímto Vyznáním a formou náboženství ve svém svědomí ochotně souhlasíme ve všech bodech jako s nepochybnou pravdou a jistotou Boží, založenou jedině na Jeho psaném Slovu. A proto se štítíme a hnusíme si každé opačné náboženství a učení; ale především všechen druh papeženství, obecně i v jednotlivých článcích, tak jak jsou nyní odsouzeny a vyvráceny Slovem Božím a skotskou církví. Zvláště však si hnusíme a odmítáme uzurpovanou moc onoho římského Antikrista nad Písmy Božími, nad církví, nad světskou vrchností a nad svědomím lidí; všechny jeho tyranské zákony vydané o věcech lhostejných proti naší křesťanské svobodě; jeho bludné učení proti dostatečnosti psaného Slova, dokonalosti zákona, úřadu Kristovu a Jeho požehnanému evangeliu; jeho porušené učení o prvotním hříchu, o naší přirozené neschopnosti a vzpouře proti zákonu Božímu, o našem ospravedlnění jedině z víry, o našem nedokonalém posvěcení a poslušnosti zákona; o povaze, počtu a užívání svatých svátostí; jeho pět levobočných svátostí se všemi jeho obřady, ceremoniemi a falešným učením, přidanými k vysluhování pravých svátostí bez Slova Božího; jeho krutý soud nad nemluvňaty, která odcházejí bez svátosti; jeho absolutní nutnost křtu; jeho rouhavé mínění o transsubstanciaci čili skutečné přítomnosti těla Kristova v prvcích a o tom, že je přijímají bezbožní anebo těla lidí; jeho dispense od slavnostních přísah, od křivých přísah a od stupňů příbuzenství k manželství zakázaných ve Slově; jeho krutost vůči nevinnému rozvedenému; jeho ďábelskou mši; jeho rouhavé kněžství; jeho nesvatou oběť za hříchy mrtvých i živých; jeho svatořečení lidí; vzývání andělů nebo zesnulých svatých, uctívání obrazů, ostatků a křížů; zasvěcování kostelů, oltářů a dnů; sliby činěné tvorům; jeho očistec, modlitby za mrtvé; modlení či mluvení v cizím jazyce, s jeho procesími a rouhavou litanií a jeho množstvím přímluvců čili prostředníků; jeho mnohonásobné řády, ušní zpověď; jeho zoufalé a nejisté pokání; jeho obecnou a pochybnou víru; jeho zadostiučinění lidí za jejich hříchy; jeho ospravedlnění ze skutků, opus operatum, skutky nadpovinné, zásluhy, odpustky, poutě a stanice; jeho svěcenou vodu, křtění zvonů, zaklínání duchů, křižování, žehnání, mazání, zaklínání a svěcení dobrých Božích tvorů, s pověrečným míněním, které je s tím spojeno; jeho světskou monarchii a zvrácenou hierarchii; jeho tři slavnostní sliby se všemi jeho postřiženci rozličných druhů; jeho bludné a krvavé dekrety vydané v Tridentu, se všemi, kdo podepsali nebo schválili onen krutý a krvavý spolek, spiknutý proti církvi Boží. A konečně si hnusíme všechny jeho marné alegorie, obřady, znamení a tradice uvedené do církve bez Slova Božího nebo proti němu a proti učení této pravé reformované církve; k níž se ochotně připojujeme v učení, víře, náboženství, kázni a užívání svatých svátostí jako její živí údové v Kristu, naší Hlavě: slibujíce a přísahajíce při velikém jménu HOSPODINA, našeho BOHA, že setrváme v poslušnosti učení a kázně této církve a že ji budeme hájit podle svého povolání a moci po všechny dny svého života; pod tresty obsaženými v zákoně a v nebezpečí těla i duše v den strašného soudu Božího.

A vidouce, že mnozí jsou podněcováni Satanem a oním římským Antikristem, aby lstivě, proti svému vlastnímu svědomí, slibovali, přísahali, podpisovali a po nějaký čas užívali svatých svátostí v církvi; zamýšlejíce tím nejprve pod vnějším pláštěm náboženství tajně porušit a podvrátit pravé náboženství Boží uvnitř církve, a potom, až to čas dovolí, stát se jeho otevřenými nepřáteli a pronásledovateli, v marné naději na papežovu dispens, vymyšlenou proti Slovu Božímu, k jeho tím většímu zahanbení a k jejich dvojímu odsouzení v den Pána Ježíše: my tedy, chtějíce odstranit všeliké podezření z pokrytectví a z takové obojetnosti vůči Bohu a Jeho církvi, osvědčujeme a bereme za svědka Zpytatele všech srdcí, že naše mysli a srdce se plně shodují s tímto naším Vyznáním, slibem, přísahou a podpisem: takže nás nevede žádný světský ohled, nýbrž jsme přesvědčeni jedině ve svém svědomí, skrze poznání a lásku k pravému náboženství Božímu, vtištěné do našich srdcí Duchem svatým, jakož se Mu budeme zodpovídat v den, kdy budou odkryta tajemství všech srdcí.

A poněvadž poznáváme, že pokoj a stálost našeho náboženství a naší církve závisí na bezpečí a dobrém počínání Jeho Veličenstva krále jakožto potěšitelného nástroje Božího milosrdenství, uděleného této zemi k zachování Jeho církve a k vykonávání spravedlnosti mezi námi; osvědčujeme a slibujeme svými srdci pod toutéž přísahou, podpisem a tresty, že budeme hájit jeho osobu a moc svými statky, těly a životy, při obraně Kristova evangelia, svobod naší země, vykonávání spravedlnosti a trestání nepravosti, proti všem nepřátelům uvnitř tohoto království i vně, jakož si přejeme, aby nám náš Bůh byl silným a milosrdným Obráncem v den naší smrti a příchodu našeho Pána Ježíše Krista; jemuž s Otcem i Duchem svatým buď všechna čest a sláva na věky.