II - Vyznání hříchů

Ačkoli je v zemi mnoho lidí všech stavů, kteří jsou svědectvím pravdě a jménem radosti a chvály Pánu, žijíce zbožně, usilujíce zachovat svá roucha čistá a jsouce pevní ve smlouvě a ve věci Boží, přesto máme důvod vyznat, že většina z nás se nesnažila s onou opravdovostí, upřímností a stálostí, jaká nám slušela, zachovat dílo reformace ve skotské církvi. Mnozí se spokojili s čistotou ustanovení a zanedbávali jejich moc; ba někteří se uchýlili na křivé cesty, zhoubné jednomu i druhému. Bezbožné, prostopášné a zpupné chování mnohých v našich vojscích, která táhla na pomoc našim BRATŘÍM v ANGLII, a úklady a nepřímé jednání některých našich komisařů a jiných z našeho národa v Londýně, na ostrově Wight a na jiných místech onoho království se ukázaly velikými překážkami díla reformace a zavedení církevní správy tam, čímž se v oné zemi rozmohly blud a rozkol a sektáři se zatvrdili na své cestě. Tak daleko jsme byli od snahy vykořenit bezbožnost a vše, co odporuje moci zbožnosti, že se k bezbožnosti mnoho přihlíželo přes prsty a bezbožným lidem se mnoho nadržovalo a mnohokrát byli užíváni, až nepravost a neznabožství přešly přes tvář země jako povodeň; ba ani se dostatečně nedbalo na to, aby se oddělovalo drahé od ničemného, a to vylučováním všech nevědomých a pohoršlivých osob od svátosti podle ustanovení této církve.

Ani výsady parlamentů a svobody poddaných nebyly náležitě opatrovány; nýbrž někteří z nás samých usilovali vložit do rukou našeho krále svévolnou a neomezenou moc, zhoubnou jednomu i druhému; a mnozí z nás byli v poslední době spoluúčastni oněch prostředků a cest, jimiž byly svoboda a výsady parlamentů uchvacovány a poddaní utiskováni na svědomí, na osobách i na statcích. Ani jsme nedbali vyhýbat se těm věcem, které by mohly krále zatvrdit na jeho zlé cestě; nýbrž naopak se mu nejen dovolovalo, ale mnozí z nás byli nástrojem k tomu, aby svou moc uplatňoval v mnohých věcech směřujících ke škodě náboženství a smlouvy i pokoje a bezpečnosti těchto království; což je tak daleko od pravé cesty k zachování osoby a autority Jeho Veličenstva, že to nemůže než popudit Pána proti němu, s nebezpečím pro jedno i druhé. Ba pod záminkou, že se králi pomáhá a že se pro něho jedná, zatímco on odmítá učinit, co bylo nezbytné pro dům Boží, někteří převrátili a porušili většinu článků smlouvy.

Naše vlastní svědomí uvnitř a soudy Boží na nás zvenčí nás usvědčují z mnohonásobného, úmyslného a opakovaného porušování onoho článku, který se týká odhalování a trestání zlovolníků, jejichž zločiny se nejen přehlížely, nýbrž byly prominuty a odpuštěny, a oni sami byli přijati do důvěrného společenství s námi, byly jim svěřeny naše rady, byli připuštěni do našich parlamentů a dosazeni na místa moci a autority ke správě veřejných záležitostí království; čímž se jim podle spravedlnosti Boží nakonec dostala do rukou veškerá moc a síla království, jak v soudních instancích, tak ve vojscích, a užili jí k usnesení a provádění nezákonného Závazku k válce proti království Anglie, nehledě na nesouhlas mnohých významných členů parlamentu, kteří od počátku podávali stálý důkaz své ryzosti v této věci; nehledě na mnohá věrná svědectví a svobodná varování služebníků Božích, na prosby mnohých synodů, presbyterií a hrabství a na prohlášení Valného shromáždění a jeho komisařů v opačném smyslu. Kterýžto Závazek, jako byl příčinou mnohého hříchu, tak byl i příčinou mnohé bídy a pohromy pro tuto zemi, a ukazuje nám tíži našeho hříchu, totiž spolčování se zlovolníky, velikostí našeho soudu, abychom se naučili nikdy více neztroskotat na téže skále, na kterou Pán postavil tak pozoruhodné znamení. A kdybychom po tom všem, co na nás přišlo pro toto naše provinění, a když nám od Pána, Boha našeho, byla prokázána milost tím, že bylo sraženo jho těchto mužů z našich šíjí a že jsme byli znovu uvedeni do stavu, v němž můžeme jednat pro dobro náboženství, pro svou vlastní bezpečnost a pro pokoj a bezpečnost tohoto království, opět rušili Jeho přikázání a Jeho smlouvu tím, že bychom se znovu spojili s lidem těchto ohavností a přijali do svého lůna ony hady, kteří nás předtím uštkli téměř k smrti: to, jako by prokazovalo velikou nesmyslnost a pošetilost z naší strany, tak bezpochyby, nebude-li se tomu předejito, popudí Pána proti nám, aby nás vyhladil, až by v zemi nezůstal žádný ostatek ani nikdo, kdo by unikl.

A ačkoli pokoj a jednota mezi královstvími jsou velikým Božím požehnáním pro obě a svazkem, který jsme povinni zachovat neporušený, a jsme povinni usilovat o to, aby byla učiněna spravedlnost nad jejich odpůrci, přesto někteří v této zemi, kteří vstoupili pod svazek smlouvy, vynaložili veškeré své úsilí na to, jak tuto jednotu rozvázat, a málo nebo žádné snahy nevyvinul nikdo z nás k potrestání takových.

Dopustili jsme, aby mnozí z našich bratří v rozličných částech země byli utiskováni společným nepřítelem bez soucitu a bez pomoci; bylo mnoho reptání a stěžování pro vynakládání prostředků a námahy při konání naší povinnosti; mnozí se přemlouváním nebo strachem dali rozdělit a odvrátit, takže odpadli k protivné straně; mnozí se obrátili k ohavné lhostejnosti a neutralitě v této věci, která se tolik týká slávy Boží a dobra těchto království; ba mnozí vynaložili své úsilí na to, aby se chovali tak, aby se mohli přizpůsobit všem časům a všem jejich proměnám. Nedbali jsme na to, abychom podporovali, povzbuzovali, pověřovali úřady a užívali pouze takových, kteří ze srdce milovali dílo Boží a pečovali o ně; nýbrž srdce takových byla mnohokrát zmalomyslněna a jejich ruce zemdleny, jejich utrpení zanedbávána a oni sami přezíráni; a mnozí, kteří byli kdysi zjevnými nepřáteli a vždy tajnými podkopavači, byli podporováni a užíváni; ba i ti, kteří byli pokládáni za podněcovatele a na které Pán vložil znamení zoufalé zlovolnosti, falše a lsti, byli přivedeni jako způsobilí ke správě veřejných záležitostí. Mnohé byly překážky a zábrany, které byly kladeny do cesty, aby zdržely a zatarasily dílo Páně, a někteří zatajili, co sami nebyli s to potlačit nebo překonat.

Kromě těchto a mnohých jiných porušení článků smlouvy co do jejího obsahu, jež každému z nás náleží vyzpytovat a vyznat před Pánem, přejeme-li si, aby se Jeho hněv od nás odvrátil, mnozí z nás velice selhali ve způsobu, jakým jsme následovali a plnili povinnosti v ní obsažené: nejen tím, že jsme hledali veliké věci pro sebe a mísili soukromé zájmy a cíle, týkající se nás samých, našich přátel a našich stoupenců, s věcmi, které se týkají veřejného dobra, nýbrž že jsme je mnohokrát kladli výše než čest Boží a dobro Jeho věci a zdržovali dílo Boží, dokud jsme s ním nemohli prosadit své vlastní zájmy a záměry. Bylo naším zvykem doufat v prostředky a spoléhat na rámě tělesné, že přinese zdar, ačkoli nám Pán v tom mnohokrát dal zakusit zklamání a zhanobil pýchu vší naší slávy tím, že nám zmařil každou tělesnou důvěru. Následovali jsme většinou rad těla a krve a chodili jsme více podle pravidel politiky než podle pravidel zbožnosti a poslouchali jsme více lidí než Boha.

Ačkoli jsme učinili slavné veřejné vyznání před světem o své nelíčené touze pokořit se před Pánem za své vlastní hříchy i za hříchy těchto království, zvláště za to, že jsme si nevážili neocenitelného dobrodiní evangelia a neusilovali o jeho moc, ani jsme nepřijali Krista do svých srdcí, ani jsme nechodili ve svém životě tak, jak je Ho hodno; a o svém pravém a upřímném úmyslu, touze a snaze, za sebe i za všechny ostatní, kdo jsou pod naší mocí a péčí, veřejně i soukromě, ve všech povinnostech, jež dlužíme Bohu i lidem, napravit své životy a jít jeden před druhým příkladem opravdové reformace, aby Pán odvrátil svůj hněv a své těžké rozhořčení a utvrdil tyto církve a království v pravdě a pokoji; přesto jsme se zdráhali dát se napravit a chodili jsme pyšně a zatvrzele proti Pánu, nevážíce si Jeho evangelia ani se nepodrobujíce jeho poslušnosti, nehledajíce Krista ani se nesnažíce Ho ctít ve vznešenosti Jeho osoby ani Ho užívat v moci Jeho úřadů, nečiníce si svědomí z veřejných ustanovení ani ze soukromých a tajných povinností, ani se nesnažíce vzdělávat jeden druhého v lásce. Neznalost Boha a Jeho Syna Ježíše Krista v zemi nesmírně převládá; největší část hlav rodin mezi šlechtici, barony, zemany, měšťany a prostým lidem zanedbává hledat Boha ve svých rodinách a usilovat o jejich nápravu; a ačkoli se na to mnoho naléhalo, jen málo našich šlechticů a velmožů se až do dnešního dne dalo přesvědčit, aby sami a ve vlastní osobě konali rodinné povinnosti; což způsobuje, že tak nezbytnou a užitečnou povinnost lidé nižšího stavu nedbají; ba mnozí ze šlechty, ze zemanstva a z měst, kteří měli být ostatním příkladem zbožnosti a střízlivého života, byli strůjci nestřídmosti a prostopášnosti. Ačkoli jsme lid PÁNŮV, slavnostním způsobem k Němu zavázaný, přesto jsme až do dnešního dne nevynaložili úsilí na to, aby soudní instance a vojska sestávala z mužů bezúhonného a křesťanského obcování, známé poctivosti a osvědčené věrnosti, oddanosti a horlivosti pro věc Boží, a aby místa moci a důvěry byla obsazována takovými muži; nýbrž úřady byly svěřovány nejen těm, kteří byli neutrální a lhostejní, ale i nepříznivě smýšlejícím a zlovolníkům a jiným, kteří byli bezbožní a pohoršliví; čímž se stalo, že soudní instance byly stolicemi nespravedlnosti a nepravosti a mnozí v našich vojscích se svým zlým chováním stali naší ranou, k veliké škodě věci Boží, k velikému pohoršení evangelia a k velikému rozmnožení prostopášnosti a bezbožnosti po celé zemi. Nebylo by možné vyčíst všechny ohavnosti, které jsou v zemi; ale rouhání se jménu Božímu, přísahání při stvořeních, znesvěcování dne Páně, nečistota, opilství, nestřídmost a prostopášnost, marnivost v odívání, lež a lest, utrhání a zlořečení, svévolný a nezkrocený útisk a deptání tváří chudých od pánů půdy a jiných, kteří jsou na místech moci, se staly obyčejnými a obecnými hříchy; a kromě všech těchto věcí jsou mnohá jiná přestoupení, jimiž se provinila země, v níž žijeme. To vše si přejeme vyznat a pokořit se za to, aby svět spolu s námi vydal svědectví, že Bohu přísluší spravedlnost a nám zahanbení a zmatení tváře, jak se to ukazuje dnešního dne.