Pastoři

Pastor je řádný a trvalý nositel úřadu v církvi, prorokovaný pro čas evangelia.

Předně náleží k jeho úřadu,

Modlit se za své stádce a s ním, jako ústa lidu k Bohu, Skutky apoštolské 6:2,3,4 a Skutky apoštolské 20:36, kde jsou kázání a modlitba spojeny jako různé části téhož úřadu. Úřadem staršího (to jest pastora) je modlit se za nemocné, a to i soukromě, čemuž je zvláště zaslíbeno požehnání; tím spíše tedy má toto konat při veřejném vykonávání svého úřadu, jako jeho část.

Číst veřejně Písmo; na důkaz toho,

1. Že kněžím a levitům v židovské církvi bylo svěřeno veřejné čtení slova, je dokázáno.

2. Že služebníci evangelia mají stejně rozsáhlé pověření a poslání udílet slovo i ostatní ustanovení, jaké měli kněží a levité pod zákonem, je dokázáno v Izaiáš 66:21, Matouš 23:34, kde náš Spasitel nazývá nositele úřadů Nového zákona, které pošle, týmiž jmény jako učitele Starého.

Tyto věty dokazují, že tedy (jelikož je tato povinnost mravní povahy) z toho správným důsledkem plyne, že veřejné čtení Písma náleží k úřadu pastora.

Pást stádce kázáním slova, podle něhož má učit, usvědčovat, kárat, napomínat a těšit.

Katechizovat, což je prosté vyložení prvních základů výroků Božích neboli učení Kristova, a je částí kázání.

Udílet jiná Boží tajemství.

Vysluhovat svátosti.

Žehnat lidu od Boha, 4. Mojžíšova 6:23-26. Srovnáno se Zjevení Janovo 1:4,5 (kde jsou zmíněna táž požehnání i osoby, od nichž pocházejí), Izaiáš 66:21, kde se pod jmény kněží a levitů, kteří mají trvat pod evangeliem, rozumějí evangeličtí pastoři, kteří tedy mají z úřadu žehnat lidu.

Pečovat o chudé.

A má také vládnoucí moc nad stádcem jako pastor.