Pravidla pro zkoušku

Pravidla pro zkoušku jsou tato:

(1) Aby se se zkoušeným jednalo bratrsky, s mírností ducha a se zvláštním zřetelem k vážnosti, skromnosti a postavení každého.

(2) Bude zkoušen co do své zběhlosti v původních jazycích a jeho zkouška se vykoná čtením Zákona hebrejského a řeckého a překladem některé části z každého z nich do latiny; a bude-li v nich nedostatečný, bude přísněji zkoumáno jeho ostatní vzdělání a zda je zběhlý v logice a filosofii.

(3) Které bohoslovecké autory četl a s kterými je nejlépe obeznámen; a bude zkoušena jeho znalost základů náboženství a jeho schopnost hájit pravověrné učení v nich obsažené proti všem nezdravým a bludným názorům, zvláště těm nynějšího věku; jeho zběhlost ve smyslu a významu těch míst Písma, která mu budou předložena, v případech svědomí, v chronologii Písma a v církevních dějinách.

(4) Jestliže dříve nekázal veřejně se schválením těch, kdo to dovedou posoudit, vyloží před presbyterií v přiměřené lhůtě, jež mu bude určena, to místo Písma, které mu bude zadáno.

(5) Rovněž v přiměřené lhůtě sestaví latinskou rozpravu o takovém obecném místě nebo sporné otázce bohosloví, jaké mu budou zadány, a předloží presbyterii teze vyjadřující jejich souhrn a povede o nich disputaci.

(6) Bude kázat před lidem za přítomnosti presbyterie nebo některých služebníků Slova jí určených.

(7) Bude uvážen poměr jeho darů k místu, k němuž je povolán.

(8) Kromě zkoušky jeho darů v kázání se podrobí zkoušce ve výše uvedených věcech po dva různé dny, a déle, uzná-li to presbyterie za nutné.

(9) A pokud jde o toho, kdo byl dříve ordinován za služebníka a má být přeložen na jiné místo, přinese osvědčení o své ordinaci a o svých schopnostech a obcování, načež bude jeho způsobilost pro to místo vyzkoušena jeho kázáním tam a (bude-li to uznáno za nutné) dalším jeho zkoušením.