O sborových shromážděních

Vládnoucí nositelé úřadů jednotlivého sboru mají moc autoritativně povolat před sebe kteréhokoli člena sboru, jak uznají za oprávněné.

Zkoumat poznání a duchovní stav jednotlivých členů sboru.

Napomínat a kárat.

Tyto tři složky jsou dokázány v Židům 13:17; 1. Tessalonicenským 5:12,13; Ezechiel 34:4.

Autoritativní dočasné vyloučení od stolu Páně osoby, která dosud nebyla vyobcována z církve, je shodné s Písmem:

Předně, protože samo ustanovení nesmí být znesvěceno.

Za druhé, protože je nám přikázáno oddělit se od těch, kdo chodí neřádně.

Za třetí, pro veliký hřích a nebezpečí, jak pro toho, kdo přichází nehodně, tak i pro celou církev. A pod Starým zákonem byla moc a autorita zdržovat nečisté osoby od svatých věcí.

Podobná moc a autorita trvá, cestou analogie, i pod Novým zákonem.

Vládnoucí nositelé úřadů jednotlivého sboru mají moc autoritativně dočasně vyloučit od stolu Páně osobu, která dosud nebyla vyobcována z církve:

Předně, protože ti, kdo mají autoritu posuzovat a připouštět ty, kdo jsou způsobilí přijmout svátost, mají autoritu zdržet ty, kdo budou shledáni nehodnými.

Za druhé, protože je to církevní záležitost řádné praxe, která náleží onomu sboru.

Když jsou sbory rozděleny a pevně ustaveny, potřebují veškerou vzájemnou pomoc jeden od druhého, jak s ohledem na své vnitřní slabosti a vzájemnou závislost, tak i s ohledem na nepřátele zvenčí.