IX - Kristova smrt, utrpení, pohřbení atd.

Žid 10.1, 12. Iz 53.5. Žid 1 2.3. Jan 1.29. Mt 26.11. Dt 21.23. Mk 15.1, 2. Gal 3.13. Lk 23.1, 2. Mt 26.38. 2Kor 5. Žid 9 12. Žid 10.5. Že náš Pán Ježíš obětoval sám sebe svému Otci za nás jako dobrovolnou oběť; že snášel odpor hříšníků; že byl raněn a bit za naše přestoupení; že On, jsa čistým a nevinným Beránkem BOŽÍM, byl odsouzen před pozemským soudcem, abychom my byli zproštěni viny před soudnou stolicí našeho Boha; že podstoupil nejen krutou smrt kříže (která byla zlořečená výrokem Božím), ale také že na čas snášel hněv svého Otce, který zasloužili hříšníci. Přesto však tvrdíme, že zůstal jediným nejmilejším a požehnaným Synem svého Otce, i uprostřed své úzkosti a muky, kterou trpěl na těle i na duši, aby dal plné zadostiučinění za hříchy svého lidu. Po čemž vyznáváme a tvrdíme, že nezůstává žádná jiná oběť za hříchy; a tvrdí-li to kdo, nikterak neváháme prohlásit, že takoví se rouhají Kristově smrti a věčnému očištění a zadostiučinění, která nám jí byla získána.