VIII - O vyvolení

Neboť týž věčný Bůh a Otec, Ef 1.11. Mt 25 34. Ef 1 21, 22. Žid 2.7, 8. Ž 22.11. Žid 13.20. 1Petr 2.24. a 5. jenž nás z pouhé milosti vyvolil v Kristu Ježíši, svém Synu, dříve než byly položeny základy světa, ustanovil Jej, aby byl naší Hlavou, naším Bratrem, naším Pastýřem a velikým Biskupem našich duší. Ale poněvadž nepřátelství mezi spravedlností Boží a našimi hříchy bylo takové, že žádné tělo samo od sebe nemohlo, ani by bylo mohlo dojít k Bohu, bylo třeba, aby Syn Boží sestoupil k nám Ž 130.3. Ž 143.3. 1Tim 2.5. a vzal sobě tělo z našeho těla, maso z našeho masa a kosti z našich kostí, a tak se stal dokonalým Prostředníkem mezi Bohem a člověkem, dávaje moc všem, kteří v Něho věří, aby byli syny Božími, Jan 1.12. Jan 20.17. jak On sám dosvědčuje: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu. Skrze toto nejsvětější bratrství je nám znovu navráceno všechno, co jsme v Adamovi ztratili. A z té příčiny se nikterak nebojíme nazývat Boha svým Otcem, ne tolik proto, že nás stvořil (což máme společné se zavrženými), jako spíše proto, že nám dal svého jediného Syna, aby byl naším Bratrem, Řím 5.17, 18.19. a dal nám milost Jej uznávat a přijímat za našeho jediného Prostředníka, jak bylo řečeno výše. Bylo dále třeba, aby Mesiáš a Vykupitel byl pravým Bohem a pravým člověkem, Řím 8.15. Gal 4.6. Sk 17.26. Žid 2.11, 12. 1Petr 3 18. Iz 53.8. Sk 2.4. 1Jan 1 2. protože měl podstoupit trest náležející za naše přestoupení a postavit se před soud svého Otce, jako v naší osobě, aby trpěl za naše přestoupení a neposlušnost a aby smrtí přemohl toho, jenž byl původcem smrti. Ale poněvadž samo božství nemohlo podstoupit smrt, ani samo lidství ji nemohlo přemoci, spojil obojí v jedné osobě, Sk 20 28. 1Tim 3.16. Jan 3.16. aby slabost jednoho trpěla a podléhala smrti (kterou jsme my zasloužili) a nekonečná a nepřemožitelná moc druhého, totiž božství, zvítězila a získala nám život, svobodu a ustavičné vítězství. A tak to vyznáváme a věříme tomu bez nejmenší pochybnosti.