XIII - Příčina dobrých skutků

Ef 2.10. Flp 2.13. Jan 15.5. Řím 8.9. TAKŽE vyznáváme, že příčinou dobrých skutků není svobodná vůle, nýbrž Duch Pána Ježíše, jenž, přebývaje v našich srdcích skrze pravou víru, plodí dobré skutky, které Bůh připravil, abychom v nich chodili. Neboť toto s veškerou smělostí tvrdíme: že je rouháním říkat, že Kristus Ježíš přebývá v srdci těch, v nichž není ducha posvěcení. A proto se nebojíme tvrdit, že vrazi, utiskovatelé, krutí pronásledovatelé, cizoložníci, smilníci, nečistí, modláři, opilci, zloději a všichni činitelé nepravosti nemají ani pravou víru, ani žádný podíl na Duchu posvěcení, jenž vychází od Pána Ježíše, dokud zatvrzele setrvávají ve své zlovůli. Neboť jakmile se Duch Pána Ježíše (jehož přijímají vyvolené dítky Boží skrze pravou víru) zmocní srdce kteréhokoli člověka, Řím 7.15, 16, 17. hned téhož člověka znovuzrodí a obnoví, takže začíná nenávidět to, co dříve miloval, a začíná milovat to, co dříve nenáviděl; Gal 5.17. a odtud pochází onen ustavičný boj, který je mezi tělem a Duchem v dítkách Božích, zatímco tělo a přirozený člověk (podle své vlastní porušenosti) žádá věcí sobě příjemných a rozkošných, reptá v protivenství, vypíná se ve štěstí a v každé chvíli je náchylný a hotový urážet majestát Boží; Řím 8 16. Řím 7.24. Řím 8 22. Ef 4.17, 18, 19. avšak Duch Boží, jenž vydává svědectví našemu duchu, že jsme dítky Boží, způsobuje, že odporujeme ďáblu, ošklivíme si nečisté rozkoše, lkáme v přítomnosti Boží a prosíme, abychom byli vysvobozeni z této poroby porušení, a nakonec vítězíme nad hříchem, aby nekraloval v našich smrtelných tělech. Tento boj nemají lidé tělesní, 2Tim 2.26. kteří, jsouce prázdni Ducha Božího, následují hřích a poslouchají ho dychtivě a bez pokání, jak je ponoukají ďábel a jejich porušené žádosti. Ale dítky Boží (jak bylo řečeno výše) bojují proti hříchu, vzlykají a naříkají, když se vidí pokoušeny k nepravosti, a padnou-li, povstávají znovu s vroucím a nepředstíraným pokáním; a tyto věci nečiní svou vlastní mocí, nýbrž moc našeho Pána Ježíše (bez něhož by nic nemohli učinit) působí v nich všechno, co je dobré. Jan 15 5.