XIV - Které skutky jsou před Bohem pokládány za dobré

VYZNÁVÁME a uznáváme, Ex 20.3, atd. Dt 4.7, atd. že Bůh dal člověku svůj svatý Zákon, v němž jsou nejen zakázány všechny skutky, které se nelíbí Jeho božské Velebnosti a urážejí ji, ale jsou v něm také přikázány všechny ty, které se Mu líbí a které slíbil odměnit. A tyto skutky jsou dvojího druhu: jedny se konají ke cti Boží, druhé k užitku našich bližních; Lk 1.75. Mich 6.7. a obojí mají za svou záruku zjevenou vůli Boží. Mít jediného Boha, klanět se Mu a ctít Ho, vzývat Ho ve všech svých souženích, mít v uctivosti Jeho svaté Jméno, slyšet Jeho Slovo, věřit mu, mít účast na Jeho svatých svátostech – to jsou skutky první desky. Ef 6.17. Ez 22.1, atd. 1Kor 6.19, 20 1Te 4.4, 5, 6 Jer 22.3 9 9, atd. Ctít otce i matku, knížata, vladaře a vyšší moci; milovat je, podporovat je, ano, poslouchat jejich příkazy (nejsou-li v rozporu s přikázáním Božím); zachraňovat život nevinných, potlačovat tyranii, bránit utiskované, zachovávat svá těla čistá a svatá, Iz 50.1, atd. 1Te 4 6. Řím 13.2. Ez 22.13. 1Jan 3 4. žít ve střídmosti a zdrženlivosti, jednat spravedlivě se všemi lidmi, slovem i skutkem, a konečně krotit žádost ublížit svému bližnímu – to jsou dobré skutky druhé desky, které jsou Bohu nanejvýš milé a příjemné, protože tyto skutky přikazuje On sám. Opak toho je hřích nanejvýš ohavný, který se Mu vždy nelíbí a popouzí Ho k hněvu; jako: nevzývat Jeho samého, když jsme v nouzi; neslyšet Jeho Slovo s uctivostí; pohrdat jím a opovrhovat jím; mít modly nebo se jim klanět; udržovat a hájit modloslužbu; nevážit si ctihodného Jména Božího; znesvěcovat svátosti Krista Ježíše, zneužívat jich nebo jimi pohrdat; Řím 14.23. neposlouchat kohokoli, koho Bůh ustanovil ve vrchnosti, nebo se mu protivit (dokud nepřekračují meze svého úřadu); vraždit nebo k tomu svolovat; Žid 11.6. chovat nenávist nebo dopouštět, aby byla prolévána nevinná krev, 1Sam 15.22. můžeme-li tomu zabránit; a konečně přestoupení kteréhokoli jiného přikázání první nebo druhé desky – o tom vyznáváme a tvrdíme, že je to hřích, 1Kor 10.31. jímž se rozněcuje prudký hněv Boží proti pyšnému a nevděčnému světu. 1Jan 3.4. Tvrdíme tedy, že dobré skutky jsou jedině ty, které se konají ve víře a z přikázání Boha, jenž ve svém Zákoně vyjádřil, které věci se Mu líbí; Iz 29.13. a zlými skutky nazýváme nejen ty, které se konají výslovně proti přikázání Božímu, Mt 15.9. ale také ty, které ve věcech náboženství a uctívání Boha nemají jinou záruku než lidský výmysl a mínění, Mk 7.7. jež Bůh od počátku vždy zavrhoval, jak nás tomu učí prorok Izaiáš i náš Mistr Kristus Ježíš těmito slovy: Nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských.