XXI - O svátostech

JAKOŽ otcové pod Zákonem, Gn 17.10. Ex 12.32. Gn 17.4. Nm 9.13. kromě pravdy obětí měli dvě hlavní svátosti, totiž obřízku a velikonočního beránka, a ti, kdo jimi pohrdali a je znevažovali, nebyli pokládáni za lid Boží, tak uznáváme a vyznáváme, že my nyní, v čase evangelia, máme pouze dvě hlavní svátosti, ustanovené Pánem Ježíšem, jejichž užívání přikázal všem, kdo chtějí být pokládáni za údy Jeho těla, totiž Mt 28.19. Mk 16.17. Mt 26.26. Mk 14.22. Lk 22.19. 1Kor 11.24. a 10.16. křest a večeři neboli stůl Pána Ježíše, nazývanou společenstvím Jeho těla a Jeho krve. A tyto svátosti (jak Starého, tak Nového zákona) byly ustanoveny Bohem nejen proto, aby činily viditelný rozdíl mezi Jeho lidem a těmi, kdo byli mimo Jeho smlouvu, ale také aby cvičily víru Jeho dítek a skrze účast na týchž svátostech pečetily v jejich srdcích jistotu Jeho zaslíbení a onoho přeblaženého spojení, sjednocení a společenství, které mají vyvolení se svou Hlavou, Kristem Ježíšem. A tak naprosto odsuzujeme marnost těch, kdo tvrdí, že svátosti nejsou nic jiného než holá a prázdná znamení. Řím 6.3, 4, 5. Gal 3.27. Nikoli; jistě věříme, že skrze křest jsme vštípeni v Ježíše Krista, abychom se stali účastnými Jeho spravedlnosti, kterou jsou naše hříchy přikryty a odpuštěny; a také že ve večeři, správně užívané, se Kristus Ježíš tak s námi spojuje, že se stává pravým pokrmem a výživou našich duší. Ne že bychom si představovali nějakou transsubstanciaci chleba v přirozené tělo Kristovo ani vína v Jeho přirozenou krev (jak papeženci zhoubně učili a ke svému zatracení věřili); nýbrž toto sjednocení a společenství, které máme s tělem a krví Krista Ježíše při správném užívání svátostí, je způsobeno působením Ducha svatého, jenž nás pravou vírou povznáší nade všechny věci, jež jsou viditelné, Mk 16.19. Lk 24.51. Sk 1.11. Sk 3.21. 1Kor 10, atd. tělesné a pozemské, a působí, že se sytíme tělem Krista Ježíše, které bylo jednou za nás zlomeno, a Jeho krví, která byla jednou za nás prolita; On nyní přebývá v nebi a ukazuje se za nás před tváří svého Otce. A ačkoli je veliká vzdálenost místa mezi Jeho tělem, nyní oslaveným v nebi, a námi, nyní smrtelnými na této zemi, přece zcela jistě věříme, že chléb, který lámeme, je společenstvím těla Kristova a že kalich, kterému dobrořečíme, je společenstvím Jeho krve. Takže vyznáváme a bez jakékoli pochybnosti věříme, že věrní při správném užívání stolu Páně Ef 5.30. Mt 27.50. Mk 15.37. Lk 23.46. Jan 19.30. a 6.51, 53, 54, 55, 56, 57, 58. tak jedí tělo a pijí krev Pána Ježíše, že On zůstává v nich a oni v Něm; ano, že se tak stávají tělem z Jeho těla a kostmi z Jeho kostí, že jako věčné božství dalo tělu Krista Ježíše (které bylo svou vlastní povahou a přirozeností smrtelné a porušitelné) život a nesmrtelnost, tak i tělo a krev Krista Ježíše, námi jedené a pité, nám dávají tytéž výsady. Ačkoli vyznáváme, že nám nejsou dávány jedině v onu chvíli, ani pouze vlastní mocí a silou svátostí, přece tvrdíme, že věrní při správném užívání stolu Páně mají takové spojení s Kristem Ježíšem, jakého přirozený člověk nemůže pochopit; ano, a tvrdíme dále, že ačkoli věrní, obtíženi nedbalostí a lidskou slabostí, nemají v samém okamžiku úkonu večeře tolik užitku, kolik by si přáli, přece to potom přinese ovoce jako živé semeno zaseté do dobré země; neboť Duch svatý, jenž nikdy nemůže být oddělen od správného ustanovení Pána Ježíše, nepřipraví věrné o ovoce onoho tajemného úkonu. Ale to vše, pravíme, přichází skrze pravou víru, která uchopuje Krista Ježíše, jenž jediný činí své svátosti pro nás účinnými; a proto kdokoli nás pomlouvá, jako bychom tvrdili nebo věřili, že svátosti jsou jen holá a prázdná znamení, křivdí nám a mluví proti zjevné pravdě. Ale toto musíme svobodně a otevřeně vyznat: že činíme rozdíl mezi Kristem Ježíšem v Jeho věčné podstatě a prvky ve svátostných znameních. 1Kor 11.28, 29. Takže se ani nebudeme klanět znamením místo toho, co je jimi označováno, ani jimi nepohrdáme a nepokládáme je za neužitečná a marná, nýbrž užíváme jich se vší uctivostí a předtím, než tak činíme, pilně zkoumáme sami sebe, neboť jsme ujištěni ústy apoštola, že ti, kdo jedí z onoho chleba a pijí z onoho kalicha nehodně, jsou vinni tělem a krví Pána Ježíše.