XII - Víra v Ducha svatého

Tato naše víra Mt 16.17. Jan 14 26. Jan 14.11. Sk 5.4. Jan 16.13. Kol 2.13. Ef 2.1. Jan 9.39. Zj 3.13. a její jistota nepochází z těla a krve, to jest z žádné přirozené schopnosti, která by byla v nás, nýbrž je vnuknutím Ducha svatého, jehož vyznáváme jako Boha rovného Otci i Synu, jenž nás posvěcuje a uvádí do vší pravdy svým vlastním působením, bez něhož bychom navždy zůstali nepřáteli Božími a neznali bychom Jeho Syna, Krista Ježíše. Neboť od přirozenosti jsme tak mrtví, tak převrácení a slepí, že nemůžeme ani pocítit, když jsme bodáni, ani vidět světlo, když svítí, ani přisvědčit vůli Boží, když je zjevena, leda by Duch Pána Ježíše obživil to, co je mrtvé, Mt 17.17. Mt 9.19. Lk 9 41. Jan 6 63. Mich 7.8. 1Král 8.8. Ž 100.3. Řím 5.10. Jan 3.5. Tit 3.5. Řím 5 8. Flp 3.9. Flp 1.6. 2Kor 3.5. Ef 1 6. odňal temnotu z našich myslí a sklonil naše zatvrzelá srdce k poslušnosti své požehnané vůle. A tak, jako vyznáváme, že Bůh Otec nás stvořil, když jsme nebyli, a jako Jeho Syn, náš Pán Ježíš, nás vykoupil, když jsme byli Jeho nepřáteli, tak také vyznáváme, že Duch svatý nás posvěcuje a znovuzrozuje bez jakéhokoli ohledu na jakoukoli zásluhu vycházející z nás, ať před naším znovuzrozením, ať po něm. Abychom tuto jedinou věc řekli ještě prostšími slovy: jako se dobrovolně zbavujeme vší cti a slávy svého vlastního stvoření a vykoupení, tak také svého znovuzrození a posvěcení; neboť sami od sebe nejsme způsobilí pomyslit ani jednu dobrou myšlenku, ale ten, jenž v nás začal dobré dílo, je jediný, kdo nás v něm udržuje, k chvále a slávě své nezasloužené milosti.