XXII - O správném vysluhování svátostí

Aby byly svátosti správně vysluhovány, pokládáme za nezbytné dvě věci: jednu, aby je vysluhovali zákonní služebníci, o nichž tvrdíme, že jsou to jedině ti, kdo jsou ustanoveni ke kázání Slova, do jejichž úst Bůh vložil nějakou řeč napomenutí, a kteří jsou k tomu zákonně zvoleni některou církví; druhou, aby byly vysluhovány v těch prvcích a tím způsobem, jak Bůh určil. Jinak tvrdíme, že přestávají být pravými svátostmi Krista Ježíše. A proto se vyhýbáme společenství s papeženskou církví v účasti na jejích svátostech: předně proto, že její služebníci nejsou služebníky Ježíše Krista (ano, Mt 26.26, atd. Mk 14.22, atd. Lk 22.19, atd. 1Kor 11.24. což je ještě hroznější) dovolují ženám, jimž Duch svatý nedovoluje učit ve shromáždění, aby křtily; a za druhé proto, že jak jednu, tak druhou svátost tak porušili svými vlastními vynálezy, že žádná část Kristova úkonu nezůstává v původní čistotě. Neboť olej, sůl, sliny a podobné věci při křtu nejsou nic jiného než lidské vynálezy; klanění, uctívání, nošení po ulicích a městech a uchovávání chleba ve schránkách jsou znesvěcením svátostí Kristových, a nikoli jejich užíváním. Neboť Kristus Ježíš řekl: Vezměte, jezte atd. To čiňte na mou památku. Těmito slovy a příkazem posvětil chléb a víno, aby byly svátostí Jeho těla a Jeho krve, aby totiž jedno bylo jedeno a z druhého aby všichni pili, a ne aby byly uchovávány k tomu, aby se jim klanělo a aby byly ctěny jako Bůh, jak dosud činili slepí papeženci, kteří se navíc dopustili svatokrádeže, když lidu uloupili jednu část svátosti, totiž požehnaný kalich. Dále, aby byly svátosti správně užívány, vyžaduje se, aby cíl a příčina, pro které byly svátosti ustanoveny, byly chápány a zachovávány jak služebníkem, tak těmi, kdo je přijímají; neboť změní-li se smýšlení v tom, kdo přijímá, přestává správné užívání. To je nanejvýš zřejmé z odvržení obětí (stejně jako když učitel učí falešné učení), které byly Bohu nenávistné a ohavné (ačkoli byly Jeho ustanoveními), protože bezbožní lidé jich užívali k jinému cíli, než jaký Bůh nařídil. Totéž tvrdíme o svátostech v papeženské církvi, v níž je podle našeho tvrzení celý úkon Pána Ježíše porušen, jak ve vnější formě, tak v cíli a smýšlení. Co Kristus Ježíš učinil Pozn. a přikázal činit, je zřejmé ze tří evangelistů, kteří mluví o svátosti, a ze svatého Pavla; co kněz činí u svého oltáře, nepotřebujeme vypočítávat. Cíl a příčina Kristova ustanovení a proč se jí má užívat, jsou vyjádřeny těmito slovy: To čiňte na mou památku; 1Kor 11.25, 26 kolikrátkoli budete jíst tento chléb a pít tento kalich, smrt Páně budete zvěstovat (to jest vyvyšovat, kázat, velebit a chválit), dokud nepřijde. Ale k jakému cíli a s jakým smýšlením kněží slouží své mše, ať dosvědčí slova jejich vlastních doktorů a spisů, totiž: že jsou prostředníky mezi Kristem a Jeho církví, Žid 9.27, 28 aby obětovali Bohu Otci smírnou oběť za hříchy živých i mrtvých. Tohoto učení, jakožto rouhavého proti Kristu Ježíši a ujímajícího dostatečnosti Jeho jediné oběti, jednou obětované k očištění všech, kdo mají být posvěceni, se naprosto štítíme, hnusíme si je a odříkáme se ho.