XVII - Nesmrtelnost duší

Vyvolení, kteří zesnuli, jsou v pokoji Zj 14.13. Iz 25. 8. Zj 7.16, 17. Zj 21.4. Zj 16.10, 11 Iz 66.24. Mk 9.44, 46, 48. a odpočívají od svých prací; ne že by spali a upadali v jakési zapomnění (jak tvrdí některé fantastické hlavy), nýbrž jsou vysvobozeni ode všeho strachu, ode všeho trápení a ode všeho pokušení, jimž jsme v tomto životě podrobeni my i všichni vyvolení Boží, a proto neseme jméno církve bojující. Jako naopak zavržení a nevěřící, kteří zesnuli, mají úzkost, Lk 23.43. Lk 16.24, 25. trápení a bolest, jež nelze vyslovit; takže ani jedni, ani druzí nejsou v takovém spánku, aby necítili radost nebo trápení, jak to zřetelně dosvědčuje podobenství Krista Ježíše v šestnácté kapitole Lukášově, Jeho slova k lotrovi Zj 6.9, 10. a tato slova duší volajících pod oltářem: Ó Pane, jenž jsi pravý a spravedlivý, až dokud nebudeš mstít krve naší nad těmi, kteříž přebývají na zemi?