XVIII - O znameních, jimiž se pravá církev rozeznává od falešné, a o tom, kdo bude soudcem učení

Poněvadž se Satan od počátku snažil ozdobit svou morovou synagogu titulem církve Boží Gn 4.8. Gn 21.9. Gn 27.41. Mt 23.34. Jan 15.18, 19. a roznítil srdce krutých vrahů, aby pronásledovali, sužovali a trápili pravou církev a její údy, jako Kain Ábela, Izmael Izáka, Ezau Jákoba a celé kněžstvo židovské samého Ježíše Krista Jan 11 35. Jan 15.20, 24. a po Něm Jeho apoštoly, je věcí nanejvýš potřebnou, aby pravá církev byla rozeznávána od nečisté synagogy podle znamení jasných a dokonalých, Sk 4.1, atd. Sk 5.17, atd. Gn 4 1. Ž 48.1, 2. abychom, jsouce oklamáni, nepřijali a neobjali ke svému vlastnímu odsouzení jednu místo druhé. Znamení, známky a jisté důkazy, podle nichž se neposkvrněná Nevěsta Krista Ježíše rozeznává od hrozné nevěstky, církve zlovolné, Mt 5.35. Jan 12.42. Ef 2.20. Sk 2.42. nejsou, jak tvrdíme, ani starobylost, ani uchvácený titul, ani posloupnost rodu, ani určené místo, ani množství lidí schvalujících nějaký blud. Neboť Kain byl věkem i titulem upřednostněn před Ábelem a Setem; Jeruzalém měl přednost přede všemi místy na zemi, Jan 10, 27. kde byli také kněží pocházející po rodu od Árona; a větší množství šlo za zákoníky, Jan 18.37. fariseji a kněžími než to, které bez přetvářky věřilo Kristu Ježíši a Jeho učení a schvalovalo je; 1Kor 1 13. a přece (jak se domníváme) žádný člověk zdravého úsudku nepřizná, že by kdokoli z výše jmenovaných byl církví Boží. Věříme tedy, vyznáváme a tvrdíme, že znamení pravé církve Boží jsou: zaprvé pravé kázání Slova Božího, 1Kor 11.20, 23. v němž se nám Bůh zjevil, jak to vykládají spisy proroků a apoštolů; Mt 28 19 20 Mk 16.15. Řím 4 11. Mt 18 20. 1Kor 1.2. 2Kor 1.1. Gal 1 2. Ef 1 1. Sk 16.9, 10.18. zadruhé správné vysluhování svátostí Krista Ježíše, které musejí být spojeny se Slovem a zaslíbením Božím, aby je v našich srdcích zpečetily a potvrdily; konečně církevní kázeň správně vykonávaná, jak ji předpisuje Slovo Boží, jíž se potlačuje neřest a pěstuje ctnost. Kdekoli se tedy tato řečená znamení spatřují a trvají po nějaký čas (ať je počet sebemenší, byť jich nebylo více než dva nebo tři), tam je bez jakékoli pochybnosti pravá církev Kristova, jenž je podle svého zaslíbení uprostřed nich; 1Kor 1. atd. Sk 20.17, atd. Jan 20.31. 2Tim 3 16 17 2Petr 1 20, 21. nikoli ona obecná (o níž jsme mluvili výše), nýbrž jednotlivá, jaká byla v Korintu, Galacii, Efezu a na jiných místech, v nichž Pavel zasadil službu a jež on sám nazval církvemi Božími. A takové církve, my obyvatelé království skotského, kteří vyznáváme Krista Ježíše, vyznáváme, že máme ve svých městech, městečkách a reformovaných místech. Neboť učení, jemuž se učí v našich církvích, je obsaženo v psaném Slově Božím, totiž v knihách Nového a Starého zákona; v těch knihách, míníme, které byly odedávna pokládány za kanonické, v nichž, jak tvrdíme, je dostatečně vyjádřeno vše, čemu je potřebí věřit ke spasení lidského pokolení. Jan 5 29. Výklad jeho, vyznáváme, nepřísluší žádné osobě soukromé ani veřejné, ani žádné církvi pro nějaké přednostní postavení nebo výsadu, osobní nebo místní, kterou by jedna měla před druhou, nýbrž přísluší Duchu Božímu, Ef 4 4 skrze něhož bylo Písmo také sepsáno. Vznikne-li tedy spor o správné porozumění některému místu nebo výroku Písma, nebo o nápravu nějakého zlořádu v církvi Boží, nemáme hledět ani tak na to, co lidé před námi říkali a činili, jako na to, co Duch svatý jednotně praví v celém těle Písem, a na to, co sám Kristus Ježíš činil a přikázal činit. Neboť je obecně uznávanou věcí, že Duch Boží, jenž je Duchem jednoty, si v ničem neodporuje. Odporuje-li tedy výklad, rozhodnutí nebo výrok některého učitele, církve nebo koncilu jasnému Slovu Božímu, psanému na kterémkoli jiném místě Písma, je zcela jisté, že tam není pravé porozumění a smysl Ducha svatého, i kdyby jej koncily, království a národy schválily a přijaly. Neboť se neodvažujeme přijmout ani připustit žádný výklad, který odporuje některému hlavnímu článku naší víry nebo kterémukoli jinému jasnému textu Písma, anebo pravidlu lásky.