VI - O starších a jejich úřadu

SLOVO starší je v Písmu někdy jménem věku, jindy úřadu. Když je jménem nějakého úřadu, bere se někdy v širokém smyslu a zahrnuje jak pastory a doktory, tak ty, kdo se nazývají senioři neboli starší.

V tomto našem rozdělení nazýváme staršími ty, které apoštolové nazývají představenými neboli správci. Jejich úřad, jako je řádný, tak je trvalý a v církvi Boží vždy potřebný. Úřad staršího je duchovní funkce, stejně jako služba Slova.

Starší, jednou právoplatně povolaní k úřadu a mající od Boha dary způsobilé k jeho vykonávání, jej nesmějí znovu opustit. Ačkoli v některých sborech může být zvolen takový počet starších, aby jedna jejich část mohla po přiměřenou dobu střídat druhou, jak tomu bylo u levitů pod zákonem při službě v chrámě.

Počet starších v každém sboru nelze dobře omezit, nýbrž má odpovídat rozsahu a potřebě lidu.

Není nutné, aby všichni starší byli také učiteli Slova, ačkoli přední z nich jimi být mají, a takoví jsou hodni dvojí cti.

Jakými osobami mají být, odkazujeme na výslovné Slovo, a zvláště na kánony sepsané apoštolem Pavlem.

Jejich úřadem je, jak jednotlivě, tak společně, pilně bdít nad stádcem svěřeným jejich péči, veřejně i soukromě, aby do něho nevnikla žádná porušenost náboženství ani mravů.

Jako mají být pastoři a doktoři pilní ve vyučování a rozsévání semene Slova, tak mají být starší pečliví v hledání jeho ovoce v lidu.

Náleží jim pomáhat pastoru při zkoušení těch, kdo přistupují ke stolu Páně; rovněž při navštěvování nemocných.

Mají se starat o to, aby akty shromáždění, jak zvláštních, tak generálních, byly pečlivě uváděny ve skutek.

Mají být pilní v napomínání všech k jejich povinnosti podle pravidla evangelia.

Věci, které nemohou napravit soukromým napomínáním, mají přednést konzistoři.

Jejich hlavním úřadem je konat shromáždění s pastory a doktory, kteří jsou také z jejich počtu, k ustavení dobrého řádu a k vykonávání kázně; a těmto shromážděním jsou poddány všechny osoby, které přebývají v jejich hranicích.