IV - O nositelích úřadů jednotlivě, a nejprve o pastorech neboli služebnících

Pastoři, biskupové neboli služebníci jsou ti, kdo jsou ustanoveni pro jednotlivé sbory, které spravují Slovem Božím a nad nimiž bdí. Proto se jim někdy říká pastoři, protože pasou svůj sbor; jindy Episcopi neboli biskupové, protože bdí nad svým stádcem; jindy služebníci, pro svou službu a úřad; a jindy také presbyteři neboli senioři, pro vážnost mravů, kterou mají mít, když pečují o duchovní správu, jež jim má být nanejvýš drahá.

Ti, kdo jsou povoláni ke službě nebo se k ní sami nabízejí, nemají být voleni, aniž by jim bylo přiděleno nějaké určité stádce.

Nikdo se nemá sám vtírat do tohoto úřadu ani si jej osobovat bez právoplatného povolání.

Ti, kdo jsou jednou povoláni Bohem a náležitě zvoleni lidmi, nesmějí, když jednou přijali povinnost služby, opustit své funkce.

Zběhové mají být napomínáni a v případě zatvrzelosti nakonec exkomunikováni.

Žádný pastor nesmí opustit své stádce bez svolení provinciálního nebo národního shromáždění; a učiní-li tak, ať jej po napomenutích, jež neuposlechl, stihne církevní kázeň.

Pastorům náleží učit Slovo Boží v čas i v nečas, veřejně i soukromě, a vždy se namáhat, aby vzdělával a dostál svému svědomí, jak mu Slovo Boží předpisuje.

Jedině pastorům náleží vysluhování svátostí, stejně jako vysluhování Slova; neboť obojí je ustanoveno Bohem jako prostředek k našemu vyučování, jedno skrze ucho a druhé skrze oči a ostatní smysly, aby se skrze obojí přenášelo poznání do mysli.

Z téhož důvodu náleží pastoru modlit se za lid, a zvláště za stádce svěřené jeho péči, a žehnat jim ve jménu Páně, který nedopustí, aby požehnání Jeho věrných služebníků přišla nazmar.

Má také bdít nad mravy svého stádce, aby jim mohl lépe přikládat učení, kárat nevázané a napomínat zbožné, aby setrvávali v bázni Páně.

Služebníku náleží, po řádném jednání konzistoře, vyslovit nad kteroukoli osobou výrok svazování a rozvazování podle moci klíčů dané církvi.

Rovněž mu přísluší, po řádném jednání konzistoře v té věci, slavnostně uzavírat manželství mezi těmi, kdo v ně mají být spojeni, a vyslovovat požehnání Páně nad těmi, kdo do toho svatého svazku vstupují v bázni Boží.

A obecně všechna veřejná oznámení, jež se mají v církvi činit před sborem o církevních záležitostech, náležejí k úřadu služebníka; neboť on je jako posel a hlasatel mezi Bohem a lidem ve všech těchto záležitostech.