IX - O jmění církve a o jeho rozdělování

JMĚNÍM církve rozumíme cokoli, co bylo v kterékoli době dříve dáno nebo bude dáno v budoucích časech, anebo co bylo se souhlasem nebo podle všeobecného obyčeje zemí, které vyznávají křesťanské náboženství, určeno k veřejnému užívání a užitku církve.

Pod jměním tedy zahrnujeme všechny věci dané nebo ty, které budou dány církvi a službě Boží, jako pozemky, budovy, statky, roční důchody a všechny podobné věci, jimiž je církev nadána, ať darováním, nadacemi, odkazy do mrtvé ruky nebo jakýmikoli jinými řádnými právními tituly od králů, knížat nebo jakýchkoli osob nižších než oni, spolu s ustavičnými obětmi věřících.

Zahrnujeme také všechny věci, které byly podle zákonů nebo obyčeje či zvyklosti zemí určeny k užívání a užitku církve; k nim patří desátky, domy služebníků, farní pozemky a podobné věci, které církev drží podle obecných i městských zákonů a podle všeobecného obyčeje.

Vzít jakoukoli část tohoto jmění nedovolenými prostředky a obrátit ji k soukromému a světskému užívání jakékoli osoby, to pokládáme před Bohem za ohavnou svatokrádež.

Církevní statky mají být sbírány a rozdělovány jáhny, jak to ustanovuje Slovo Boží, aby ti, kdo mají úřad v církvi, byli zaopatřeni bez starosti a péče.

V apoštolské církvi byli jáhnové ustanoveni k tomu, aby sbírali a rozdělovali jakoukoli sumu, která byla od věřících sebrána, a rozdělovali ji podle potřeby svatých, takže mezi věřícími nikdo neměl nedostatek.

Tyto sbírky nebyly jen z toho, co se sebralo na způsob almužny, jak se někteří domnívají, nýbrž z jiných statků, movitých i nemovitých, z pozemků a majetků, jejichž cena byla přinášena k nohám apoštolů.

Tento úřad zůstával v rukou jáhnů, kteří spravovali všechny statky církve, dokud její stav nebyl porušen Antikristem, jak dosvědčují staré kánony.

Tytéž kánony zmiňují čtveré rozdělení jmění církve, podle něhož jedna část připadala pastorovi neboli biskupovi na jeho výživu a pohostinnost; druhá starším a jáhnům a všemu kléru; třetí chudým, nemocným a cizincům; čtvrtá na udržování jiných záležitostí církve, zvláště mimořádných.

K tomu připojujeme také školy a školní učitele, kteří mají a mohou být dobře vydržováni z týchž statků a jsou zahrnuti pod klérus. K nim přidružujeme také písaře shromáždění, jak zvláštních, tak generálních, syndiky neboli prokurátory církevních záležitostí, ty, kdo vedou zpěv žalmů, a jiné podobné řádné nositele úřadů v církvi, pokud jsou zapotřebí.