III - Jak mají být k svému úřadu připouštěny osoby, které vykonávají církevní funkce

Povolání neboli volání je společné všem, kdo mají mít úřad v církvi; a je to právoplatná cesta, jíž jsou způsobilé osoby povyšovány k jakémukoli duchovnímu úřadu v církvi Boží.

Bez tohoto právoplatného povolání nebylo nikdy žádné osobě dovoleno vměšovat se do jakékoli církevní funkce.

Jsou dva druhy povolání: jedno mimořádné, bezprostředně od Boha, jaké bylo povolání proroků a apoštolů, které v církvích zřízených a již dobře reformovaných nemá místa.

Druhé povolání je řádné, a to je kromě povolání Božího a vnitřního svědectví dobrého svědomí právoplatné schválení a vnější soud lidí podle Slova Božího a řádu zavedeného v Jeho církvi.

Nikdo se nemá opovážit vstoupit do jakéhokoli církevního úřadu bez tohoto dobrého svědectví před Bohem, který jediný zná srdce lidí.

Toto řádné a vnější povolání má dvě části: volbu a ordinaci. Volba je vybrání osoby nebo osob nejschopnějších k úřadu, který je uprázdněn, soudem konzistoře a se souhlasem sboru, k němuž má být tato osoba nebo osoby ustanovena.

Vlastnosti obecně vyžadované u všech, kdo mají mít v církvi povinnost, spočívají ve zdravosti náboženství a ve zbožnosti života, jak jsou dostatečně vyloženy ve Slově.

V řádu volby je třeba se vyvarovat toho, aby byla jakákoli osoba vnucena do kteréhokoli úřadu církve proti vůli sboru, k němuž je ustanovena, nebo bez hlasu konzistoře.

Nikdo nemá být vnucen ani dosazen na místa již obsazená ani na žádné místo, které není uprázdněno, z jakéhokoli světského ohledu; a to, čemu se říká beneficium, nemá být nic jiného než služné služebníků, kteří jsou právoplatně povoláni.

Ordinace je oddělení a posvěcení ustanovené osoby Bohu a Jeho církvi, poté co byla dobře vyzkoušena a shledána způsobilou.

Obřady ordinace jsou půst, vroucí modlitba a vzkládání rukou konzistoře.

Všichni tito, jako mají být vzbuzeni od Boha a Jím učiněni schopnými k dílu, k němuž jsou povoláni, tak mají vědět, že jejich poselství je ohraničeno Slovem Božím, jehož mezí nemají překračovat.

Všichni tito mají přijímat jen ty tituly a jména (aby se nevyvyšovali a nenadýmali sami v sobě), které jim dávají Písma, jako ta, jež znamenají námahu, lopotu a dílo a jsou jmény úřadů a služby, a ne zahálky, hodnosti, světské cti nebo přednosti, což Kristus, náš Mistr, výslovně kárá a zakazuje.

Všichni tito nositelé úřadů mají mít svá vlastní jednotlivá stádce, mezi nimiž vykonávají svou povinnost.

Všichni mají u nich sídlit a mít nad nimi dohled a dozor, každý ve svém povolání.

A obecně mají všichni mít na zřeteli tyto dvě věci: slávu Boží a vzdělávání Jeho církve při plnění povinností svého povolání.