XII - Některé zvláštní body reformace, které žádáme

Vše, co bylo řečeno o úřadech církve, o zvláštní moci nositelů úřadů, také o jejich společné moci a konečně o jmění církve, chápeme jako pravou reformaci, kterou Bůh žádá z našich rukou: aby církev byla uspořádána podle toho jako podle řádu, který je se Slovem nejvíce v souladu.

Protože by však bylo vhodné dotknout se zvlášť něčeho ohledně stavu země a toho, co v ní především usilujeme reformovat, shrnuli jsme to do těchto následujících bodů.

Jelikož je celá země rozdělena na provincie a tyto provincie jsou opět rozděleny na farnosti, jak na venkově, tak ve městech, měl by být v každé farnosti a přiměřeném sboru ustanoven jeden nebo více pastorů, aby pásli stádce, a žádný pastor či služebník by nikdy neměl být zatížen zvláštní péčí o více církví či stádců než o jediné.

A protože bude pokládáno za nesnadné nalézt pastory či služebníky pro všechny farní kostely království, jak na venkově, tak ve městech, myslíme, že podle rady těch, jimž církev a kníže dají pověření, mohou být farnosti na venkově nebo v malých vesnicích na některých místech spojeny po dvou, po třech či více; a že hlavní a nejpříhodnější kostely mají zůstat stát a být dostatečně opraveny a mají v nich být ustanoveni způsobilí služebníci; a že ostatní kostely, které se neshledají potřebnými, mohou být ponechány zchátrat, přičemž jejich hřbitovy mají být vždy zachovány jako místa pohřbu; a na některých místech, kde toho vyžaduje potřeba, může být farnost, jejíž sbor je pro jeden kostel příliš veliký, rozdělena na dvě nebo více.

Na univerzitách, v kolejích a na jiných potřebných místech by měli být ustanoveni doktoři a dostatečně zaopatřeni, aby vykládali smysl Písem, měli na starosti školy a vyučovali základům náboženství.

Pokud jde o starší, měli by být někteří cenzory mravů lidu, jeden nebo více v každém sboru, avšak ne shromáždění starších v každé jednotlivé církvi, nýbrž jen ve městech a předních místech, kde se může sejít dostatek mužů soudných a schopných k tomu účelu; kde se starší jednotlivých okolních církví mohou scházet a mít mezi sebou společnou konzistoř a místo shromáždění, aby jednali o všech věcech, které se týkají sborů, nad nimiž mají dohled.

A jako mají být ustanoveni muži, kteří by spojovali a rozdělovali farnosti, jak toho žádá potřeba a prospěch, tak by měla obecná církev se svolením knížete ustanovit muže, kteří se bojí Boha a znají stav krajů, aby byli schopni jmenovat a určit místa, kde se mají scházet jednotlivé konzistoře, s přihlédnutím k diecézím, jak byly odedávna rozděleny, a ke stavu krajů a provincií království.

Rovněž pokud jde o provinciální a synodní shromáždění, bylo by snadné uvážit, kolik jich a na kterých místech se má konat a jak často se mají scházet; to má být ponecháno svobodě obecné církve a řádu, který se v tom ustanoví.

Národní shromáždění této země, obvykle nazývaná Valná shromáždění, mají být vždy zachována ve své vlastní svobodě a mít své vlastní místo.

S mocí pro církev určovat pro ně vhodné časy a místa, a aby všichni lidé, jak vrchnosti, tak nižší, byli podřízeni jejich soudu v církevních věcech, bez jakékoli námitky či odvolání k jakémukoli soudci, světskému nebo církevnímu, v tomto království.

Svobodu volby osob povolaných k církevním funkcím, zachovávanou bez přerušení, dokud církev nebyla porušena Antikristem, si přejeme v tomto království obnovit a zachovat.

Tak, aby nikdo nebyl vnucen žádnému sboru, ani knížetem, ani jakoukoli nižší osobou, bez právoplatné volby a souhlasu lidu, nad nějž je ta osoba ustanovena, jak toho žádá praxe apoštolské a prvotní církve a dobrý řád.

A protože tento řád, jehož žádá Slovo Boží, nemůže obstát s patronáty a prezentací k beneficiím, jak se jich užívá v papežově církvi, přejeme si, aby všichni, kdo se Boha opravdu bojí, vážně uvážili, že poněvadž jména patronátů a beneficií spolu s jejich účinkem vyšla pouze od papeže a ze zkaženosti kanonického práva, pokud jimi byla nějaká osoba vnucena nebo ustanovena nad církve, které měly Curam animarum.

A poněvadž takový způsob postupu nemá žádný základ ve Slově Božím, nýbrž odporuje jemu i řečené svobodě volby, nemají nyní v tomto světle reformace mít místo. A proto každý, kdo chce přijmout Slovo Boží a touží, aby bylo šířeno království Jeho Syna Krista Ježíše, obejme a přijme také onu správu a řád, jichž žádá Slovo Boží a správný stav Jeho církve; jinak je nadarmo vyznávali.

Nicméně pokud jde o jiné patronáty beneficií, které nemají curam animarum, jak se říká, jako jsou kaplanství, prebendy založené na světských pozemcích, roční renty a podobné věci, mohou být vyhrazeny dávným patronům, aby jimi, když se uprázdní, disponovali ve prospěch studentů a stipendistů, jak toho žádá akt parlamentu.

Pokud jde o církevní důchody obecně, přejeme si, aby mezi námi byl přijat a zachováván onen řád, který může obstát s upřímností Slova Božího a s praxí čistoty církve Kristovy.

Totiž aby, jak bylo řečeno již dříve, veškerý důchod a jmění církve, vyjma malé patronáty výše zmíněné, bylo rozděleno na čtyři díly: jeden z nich ať je přidělen pastorovi na jeho výživu a pohostinnost; druhý starším, jáhnům a jiným nositelům úřadů v církvi, jako jsou písaři shromáždění, předzpěváci žalmů, kostelníci a strážci kostela, nakolik je to potřebné, a spolu s nimi také doktorům a školám, aby se pomohlo starým nadacím, kde toho vyžaduje potřeba; třetí díl ať je vynaložen na chudé údy věřících a na špitály; čtvrtý na opravu kostelů a jiné mimořádné výdaje, které jsou prospěšné církvi a také obci, bude-li toho třeba.

Přejeme si proto, aby církevní statky byly vybírány a věrně rozdělovány těm, jimž náležejí, a to službou jáhnů, k jejichž úřadu ve vlastním smyslu náleží jejich sbírání a rozdělování, aby chudí dostali z nich svůj díl a ti, kdo jsou ve službě, žili bez starosti a znepokojení; a také aby zbytek pokladu církve mohl být uschován a vynaložen k jeho náležitým účelům.

Budou-li tito jáhnové voleni s takovými vlastnostmi, jaké v nich žádá Slovo Boží, není se třeba obávat, že by si ve svém úřadu počínali špatně, jak to dříve činil bezbožný výběrčí.

Protože se však toto povolání mnohým zdá nebezpečné, ať jsou zavázáni, jako tomu bylo odedávna, skládat každoročně počet pastorům a konzistoři; a uzná-li to církev a kníže za vhodné, ať se za jejich věrnost zaváží ručitelé, aby důchody církve nebyly nijak promrhány.

A aby tento řád nabyl účinnosti, je třeba zařídit, aby všichni ostatní, kdo spravují důchody církve, výběrčí generální či zvláštní, ať z ustanovení knížete, nebo jinak, byli zbaveni jakékoli další správy nad nimi a strpěli, aby důchody církve byly v budoucích časech spravovány výhradně službou jáhnů a rozdělovány k výše zmíněnému užitku.

A také, aby církevní důchody postačovaly k těm užitkům, k nimž mají být určeny, pokládáme za nutné žádat, aby všechna zcizení, udělení v léno nebo pronájmy důchodů církve, jak pozemků, tak desátků, ke škodě a zmenšení starých činží, byla odvolána a zrušena a jmění církve navráceno k jeho staré svobodě.

A rovněž, aby v budoucích časech nebyly desátky pronajímány nikomu jinému než těm, kdo zemi obdělávají, anebo aby nebyly pronajímány vůbec, jak bylo dříve dohodnuto a podepsáno šlechtou.