VII - O konzistořích, shromážděních a kázni

Konzistoře a shromáždění se obvykle skládají z pastorů, doktorů a z těch, které obvykle nazýváme staršími, kteří nepracují ve Slově a v učení; o nich i o zvláštní moci každého z nich již bylo pojednáno.

Shromáždění jsou čtverého druhu. Jsou totiž buď shromážděními jednotlivých církví a sborů, jednoho či více; nebo jedné provincie; nebo celého národa; nebo všech a rozličných národů, které vyznávají jednoho a téhož Ježíše Krista.

Všechna církevní shromáždění mají moc řádně se scházet, aby jednala o věcech, které se týkají církve a náležejí k jejich úřadu.

Mají moc určovat k tomu účelu časy a místa a na jednom setkání stanovit zasedání, den a místo pro další.

Ve všech shromážděních má být společným souhlasem všech shromážděných bratří zvolen moderátor, který má předkládat záležitosti, sbírat hlasy a dbát na to, aby se ve shromážděních zachovával dobrý řád.

Je třeba dbát, a to především ze strany moderátora, aby se ve shromážděních jednalo jen o věcech církevních a aby se nikdo nevměšoval do ničeho, co náleží k světské pravomoci.

Každé shromáždění má moc vyslat ze sebe, ze svého vlastního počtu, jednoho nebo více vizitátorů, aby viděli, jak se v mezích jeho pravomoci všechno spravuje.

Vizitace více církví není řádným církevním úřadem v osobě jednoho muže, ani nelze jméno biskupa přisuzovat jen vizitátorovi, ani není nutné, aby vždy zůstávala v osobě jednoho muže; nýbrž konzistoři přísluší vysílat způsobilé osoby, aby vizitovaly pro re nata.

Konečným cílem shromáždění je předně zachovávat náboženství a učení v čistotě, bez bludu a porušení. Dále zachovávat slušnost a dobrý řád v církvi.

Kvůli tomuto řádu mohou vydávat určitá pravidla a ustanovení týkající se dobrého chování všech údů církve v jejich povolání.

Mají také moc rušit a odstraňovat všechny statuty a nařízení o církevních věcech, které se ukážou škodlivé a neužitečné a nehodí se k době nebo jichž lid zneužívá.

Mají moc vykonávat církevní kázeň a trest nade všemi přestupníky a pyšnými pohrdači dobrého řádu a správy církve; a tak je celá kázeň v jejich rukou.

Shromáždění prvního druhu a způsobu, ačkoli jsou uvnitř jednotlivých sborů, přesto vykonávají moc, autoritu a pravomoc církve se vzájemným souhlasem, a proto nesou někdy jméno církve.

Když mluvíme o starších jednotlivých sborů, nemíníme tím, že by každá jednotlivá farní církev mohla nebo směla mít svou vlastní zvláštní konzistoř, zvláště na venkově; nýbrž soudíme, že tři, čtyři, více či méně jednotlivých církví může mít jednu konzistoř společnou pro všechny, aby soudila jejich církevní pře.

Přesto je vhodné, aby někteří ze starších byli voleni z každého jednotlivého sboru, aby spolu s ostatními bratřími zasedali ve společném shromáždění a aby přijímali udání o proviněních ve svých vlastních církvích a přinášeli je do shromáždění.

To vyvozujeme z praxe prvotní církve, kde byli ve městech a předních místech ustanovováni starší neboli kolegia seniorů.

Moc těchto zvláštních konzistoří je pilně pracovat v mezích svěřených jejich péči, aby se církve zachovávaly v dobrém řádu; pilně pátrat po zlých a nezřízených osobách a usilovat o to, aby je přivedly zpět na cestu, ať napomínáním nebo hrozbou Božích soudů, ať trestáním.

Konzistoři náleží dbát na to, aby se v jejích mezích čistě kázalo Slovo Boží, aby se svátosti správně vysluhovaly, kázeň správně udržovala a církevní statky rozdělovaly bez porušenosti.

Tomuto druhu shromáždění přísluší působit, aby se nařízení vydaná provinciálními, národními a generálními shromážděními zachovávala a uváděla ve skutek.

Vydávat ustanovení, která se týkají τὸ πρέπον v církvi, pro slušný řád jednotlivých církví, v nichž vládnou; jen když nemění žádné pravidlo vydané generálními nebo provinciálními shromážděními a když dávají provinciálním shromážděním vědět o pravidlech, která vydají; a rušit ta, která směřují k jejich škodě.

Má moc exkomunikovat zatvrzelé.

Moc volit ty, kdo zastávají církevní úřady, náleží tomuto druhu shromáždění v jeho vlastních mezích, je-li dobře zřízeno a sestaveno z mnoha pastorů a starších dostatečné způsobilosti.

Z téhož důvodu náleží tomuto druhu shromáždění také jejich sesazování: totiž těch, kdo učí bludnému a porušenému učení; kdo vedou pohoršlivý život a po napomenutí od něho neupouštějí; kdo se oddávají rozkolu nebo vzpouře proti církvi, zjevnému rouhání, simonii, úplatkářství, falešnosti, křivé přísaze, smilstvu, krádeži, opilství, rvačkám hodným trestu podle zákona, lichvě, tanci, bezectnosti; a všech ostatních, kteří zasluhují oddělení od církve.

Sesazeni mají být také ti, kdo se ukážou zcela nezpůsobilí vykonávat svůj úřad, o čemž mají být zpraveny ostatní církve, aby sesazené osoby nepřijímaly.

Nemají však být sesazováni ti, kdo se pro věk, nemoc nebo jiné nehody stanou neschopnými konat svůj úřad; v takovém případě jim má zůstat jejich čest, jejich církev je má vydržovat a mají být opatřeni jiní, kteří budou konat jejich úřad.

Provinciálními shromážděními nazýváme řádná setkání pastorů, doktorů a ostatních starších jedné provincie, shromážděných pro společné záležitosti jejích církví; ta mohou být nazývána také konferencí církve a bratří.

Tato shromáždění jsou zřízena proto, aby se závažné záležitosti projednávaly se vzájemným souhlasem a za pomoci bratří v té provincii, jak toho potřeba vyžaduje.

Toto shromáždění má moc projednávat, upravovat a napravovat všechno, co bylo spácháno nebo učiněno špatně ve zvláštních shromážděních.

Má moc sesazovat nositele úřadů té provincie z dobrých a spravedlivých důvodů, které zasluhují zbavení úřadu.

A obecně mají tato shromáždění všechnu moc zvláštních konzistoří, z nichž se skládají.

Národní shromáždění, které je pro nás generální, je řádným setkáním všech církví království nebo národa, kde se ho užívá a kde se schází, pro společné záležitosti církve, a může být nazýváno generální konzistoří všech církví království. Na toto shromáždění nemá přicházet hlasovat nikdo kromě osob církevních, a to v takovém počtu, jaký samo shromáždění uzná za dobré, aniž by byly vyloučeny jiné osoby, které chtějí na řečené shromáždění přijít, aby předkládaly, slyšely a rozmlouvaly.

Toto shromáždění je zřízeno proto, aby všechno, co bylo spácháno nebo učiněno špatně v provinciálních shromážděních, mohlo být napraveno a projednáno a aby věci, které obecně slouží k dobru celého těla církve v království, mohly být předvídány, projednávány a podporovány ke slávě Boží.

Má pečovat o to, aby se zakládaly církve v místech, kde založeny nejsou.

Má předepisovat pravidlo, jak mají ostatní dva druhy shromáždění ve všech věcech postupovat.

Toto shromáždění má dbát na to, aby duchovní a světská pravomoc nebyly směšovány ke škodě církve; aby jmění církve nebylo stráveno ani zneužíváno; a obecně má ve všech závažných záležitostech, které se týkají dobra a dobrého řádu všech církví království, uplatnit svou autoritu.

Kromě nich je ještě jiný, obecnější druh shromáždění, totiž shromáždění všech národů a všech stavů osob v církvi, které představuje obecnou církev Kristovu a které může být ve vlastním smyslu nazýváno Generálním shromážděním neboli Generálním koncilem církve Boží.

Tato shromáždění byla určována a svolávána zvláště tehdy, když v církvi povstal nějaký veliký rozkol nebo spor o učení, a byla svolávána z rozkazu zbožných císařů, kteří byli v té době, aby se zabránilo rozkolům v obecné církvi Boží; a protože nenáležejí ke zvláštnímu stavu žádného království, přestáváme o nich dále mluvit.