Církev

Církev | Savojská deklarace a Londýnské vyznání ve srovnání s Westminsterským - Westminsterské standardy

Westminsterské vyznání, kapitola XXV:
II. Viditelná církev, která je pod evangeliem rovněž katolická neboli všeobecná (není omezena na jeden národ, jako tomu bylo dříve pod zákonem), sestává ze všech těch, kdo po celém světě vyznávají pravé náboženství, spolu s jejich dětmi; a je královstvím Pána Ježíše Krista, domem a rodinou Boží, mimo niž není řádné možnosti spasení.
III. Této katolické viditelné církvi dal Kristus službu, výroky a ustanovení Boží ke shromažďování a zdokonalování svatých v tomto životě až do skonání světa […].

Savojská deklarace, kapitola XXVI:
II. Celé společenství lidí, kteří po celém světě vyznávají víru evangelia a poslušnost Bohu skrze Krista podle něho a neničí své vlastní vyznání bludy, jež podvracejí základ, ani bezbožným obcováním, jsou a mohou být nazýváni viditelnou katolickou církví Kristovou; ačkoli jí jako takové není svěřeno vysluhování žádného ustanovení a nemá žádné představitele, kteří by vládli nebo spravovali v celém tom těle nebo nad ním.

Londýnské vyznání, kapitola XXVI:
II. Všechny osoby, které po celém světě vyznávají víru evangelia a poslušnost Bohu skrze Krista podle něho a neničí své vlastní vyznání bludy, jež podvracejí základ, ani bezbožným obcováním, jsou a mohou být nazývány viditelnými svatými; a z takových mají být utvořeny všechny jednotlivé sbory.

Co se mění. Už v Savojské deklaraci mizí dvě slova: „jejich dětmi“. Viditelnou církev tvoří ti, kdo vyznávají, a nic víc. A spolu s nimi mizí celý odstavec III: katolická viditelná církev nadále existuje, ale prázdná. Kristus jí nesvěřil ani službu, ani ustanovení, ani správu; to vše dal každé jednotlivé církvi. Londýnské vyznání činí poslední krok a už nemluví o viditelné katolické církvi, nýbrž o „viditelných svatých“, z nichž se tvoří sbory.
Ostatní je přídavek. Savojská deklarace vydala spolu se svým vyznáním platformu třiceti článků „o ustanovení církví a o řádu, který v nich určil Ježíš Kristus“. Londýnské vyznání ji zkracuje a vkládá ji do kapitoly, která se tak rozrůstá ze šesti odstavců na patnáct. Obě učí toto: každá jednotlivá církev, shromážděná souhlasem svých členů, obdržela od Krista „všechnu moc a autoritu“ potřebnou pro své uctívání a svou kázeň; volí své představitele „společným hlasováním samotné církve“; a nad ní není žádný soud. Úřady se zužují: Savojská deklarace jmenuje pastory, učitele, starší a jáhny; Londýnské vyznání „biskupy neboli starší a jáhny“.

Co zůstává zachováno. Není toho málo. Obě zachovávají obecnou neviditelnou církev, tvořenou všemi vyvolenými. Obě zachovávají, že Kristus je jedinou Hlavou církve a že římský papež je „onen Antikrist, onen člověk hříchu a syn zatracení“, a dodávají, že ho Pán zkazí „zjevením jasné přítomnosti své“. Savojská deklarace k tomu přidává ještě vlastní odstavec, který Londýnské vyznání nepřebírá, o naději, že v posledních dnech, až bude Antikrist zničen a Židé povoláni, se církve Kristovy budou na tomto světě těšit pokojnějšímu a slavnějšímu stavu.

Proč. Právě kvůli tomu se sešli v Savoyi: independenti přijímali učení Westminsterského vyznání a odmítali jeho správu církve, a řekli to už uvnitř samotného Shromáždění, kde byl Thomas Goodwin jedním z „nesouhlasících bratří“. V Londýnském vyznání k tomu přistupuje to, co připravila kapitola o smlouvě: skládá-li se církev jen z vyznavačů, pak děti věřících nejsou jejími členy.

Co to ukazuje. Že rozdíl mezi presbyteriány, independenty a baptisty nezačíná u křtu, nýbrž zde, a že je to rozdíl stupně. Westminsterské vyznání vyznává viditelnou církev, která je jedním tělem, která zahrnuje děti a které Kristus dal službu i správu. Savojská deklarace odstraňuje děti z odstavce a správu z těla, ale nadále křtí nemluvňata. Londýnské vyznání vyvozuje důsledek, který Savojská deklarace nevyvodila. Co se cestou ztrácí, je to, co Shromáždění četlo v 1. Korintským 12:28 a v Efezským 4:11-13: že dary i správa byly dány celé církvi, a ne pouze každému sboru zvlášť. O tomto principu a o tom, kam vedl, pojednává poslední článek tohoto oddílu.