O pohřbívání mrtvých

KDYŽ kdokoli odejde z tohoto života, ať je mrtvé tělo v den pohřbu slušně doprovozeno z domu na místo určené k veřejnému pohřbívání a tam ihned pohřbeno, bez jakéhokoli obřadu.

A protože zvyk klekat a modlit se u mrtvého těla nebo směrem k němu a jiné podobné obyčeje na místě, kde leží, dříve než je odneseno k pohřbu, jsou pověrečné; a protože modlení, předčítání a zpívání, jak cestou ke hrobu, tak u něho, bylo hrubě zneužíváno, není mrtvým nijak k prospěchu a živým se ukázalo být v mnoha ohledech škodlivým; proto ať jsou všechny takové věci odloženy.

Nicméně pokládáme za velmi vhodné, aby se křesťanští přátelé, kteří doprovázejí mrtvé tělo na místo určené k veřejnému pohřbívání, věnovali rozjímáním a rozmluvám přiměřeným té příležitosti, a aby jim služebník, jako při jiných příležitostech, tak i v tomto čase, je-li přítomen, připomněl jejich povinnost.

To se však nemá vztahovat na odepření jakýchkoli občanských poct nebo projevů úcty při pohřbu, přiměřených postavení a stavu zesnulého, jaké měl za svého života.