O zachovávání dnů veřejného díkůvzdání

KDYŽ má být slaven některý takový den, ať je o něm a o jeho příčině dáno oznámení v příhodném čase předem, aby se na něj lid mohl lépe připravit.

Když ten den nadejde a sbor se (po soukromých přípravách) shromáždí, má služebník začít slovem napomenutí, aby povzbudil lid k povinnosti, pro kterou se sešel, a krátkou modlitbou za Boží pomoc a požehnání (jako při jiných shromážděních k veřejnému uctívání) podle zvláštní příčiny jejich sejití.

Ať potom podá nějaké stručné vylíčení získaného vysvobození nebo přijatého milosrdenství, nebo čehokoli, co zavdalo příčinu k tomu shromáždění sboru, aby tomu všichni mohli lépe porozumět nebo si to připomenout a být tím více pohnuti.

A protože zpívání žalmů je ze všech ustanovení nejvhodnější k vyjádření radosti a díkůvzdání, ať se za tím účelem zazpívá některý příhodný žalm nebo žalmy, před čtením nebo po čtení některého oddílu Slova přiměřeného přítomné věci.

Potom ať služebník, který má kázat, přistoupí k dalšímu napomenutí a modlitbě před svým kázáním, se zvláštním zřetelem k přítomnému dílu; načež ať káže na některý text Písma příhodný té příležitosti.

Po skončení kázání ať se nejen modlí, jak je jindy po kázání nařízeno, s připomenutím potřeb církve, krále a státu (byly-li před kázáním opomenuty), nýbrž ať se rozhojní v náležitém a slavnostním díkůvzdání za dřívější milosrdenství a vysvobození; ale zvláště za to, co je v přítomnosti svolává, aby vzdávali díky: s pokornou prosbou o pokračování a obnovování obvyklých milosrdenství Božích, jak bude třeba, a o posvěcující milost, aby jich správně užívali. A tak, po zazpívání dalšího žalmu, přiměřeného tomu milosrdenství, ať propustí sbor s požehnáním, aby měli příhodný čas na své jídlo a občerstvení.

Avšak služebník je má (před jejich propuštěním) slavnostně napomenout, aby se při svém jídle a občerstvení vyvarovali všeho přebytku a nevázanosti, jež vedou k obžerství nebo opilství, a tím více těchto hříchů samých; a aby dbali na to, aby jejich veselí a radování nebylo tělesné, nýbrž duchovní, což může učinit chválu Boží slavnou a je samé pokornými a střízlivými; a aby je jak jejich sycení, tak jejich radování učinilo veselejšími a rozšířenějšími srdcem k dalšímu slavení Jeho chval uprostřed sboru, až se do něho ve zbývající části toho dne vrátí.

Když se sbor znovu shromáždí, má být obnoven a pokračovat stejný pořad modlitby, čtení, kázání, zpěvu žalmů a přinášení další chvály a díkůvzdání, jak byl výše nařízen pro dopoledne, pokud to čas dovolí.

Při jednom nebo obou veřejných shromážděních toho dne má být učiněna sbírka pro chudé (a stejně tak v den veřejného pokoření), aby nám jejich bedra žehnala a oni se s námi tím více radovali. A lid má být na konci druhého shromáždění napomenut, aby strávil zbytek toho dne ve svatých povinnostech, v osvědčování křesťanské lásky a dobročinnosti jedni k druhým a v stále větším radování se v Pánu, jak se sluší na ty, kdo mají radost Páně za svou sílu.