Předmluva

Na počátku požehnané reformace se naši moudří a zbožní předkové postarali o to, aby vydali řád k nápravě mnoha věcí, které tehdy skrze Slovo odhalili jako marné, bludné, pověrečné a modlářské ve veřejném uctívání Boha. To způsobilo, že se mnozí zbožní a učení mužové velmi radovali z Knihy společných modliteb, tehdy vydané; neboť když byla odstraněna mše a ostatní latinská bohoslužba, veřejné uctívání se konalo v našem vlastním jazyce: také mnozí z prostého lidu mají užitek z toho, že slyší Písma čtená ve své vlastní řeči, která jim dříve byla jako kniha zapečetěná.

Avšak dlouhá a smutná zkušenost ukázala, že liturgie užívaná v anglické církvi (přes všechno úsilí a zbožné úmysly jejích sestavovatelů) se ukázala být pohoršením nejen pro mnohé zbožné doma, ale i pro reformované církve v zahraničí. Neboť, nemluvě ani o naléhání na čtení všech modliteb, což její břemeno velmi zvětšilo, mnohé neužitečné a obtížné obřady v ní obsažené způsobily mnoho škody, jednak tím, že znepokojovaly svědomí mnoha zbožných služebníků i lidu, kteří se jim nemohli podrobit, jednak tím, že je zbavovaly Božích ustanovení, jichž nemohli užívat, aniž by se těm obřadům přizpůsobili nebo je podepsali. Nemálo dobrých křesťanů bylo tímto způsobem drženo daleko od stolu Páně; a nemálo schopných a věrných služebníků bylo vyloučeno z vykonávání své služby (k ohrožení mnoha tisíc duší v době takového nedostatku věrných pastýřů) a zbaveno svého živobytí, ke zkáze jich samých i jejich rodin. Preláti a jejich strana se snažili vyzdvihnout její vážnost do takové výše, jako by mezi námi nebylo jiného uctívání ani způsobu uctívání Boha než jen tato bohoslužebná kniha; k velké překážce kázání Slova a (na některých místech, zvláště v poslední době) k jeho vytlačení jakožto nepotřebného, nebo přinejlepším jakožto daleko nižšího než čtení společné modlitby; z níž mnozí nevědomí a pověreční lidé neučinili nic lepšího než modlu, když, libujíce si ve své přítomnosti při té bohoslužbě a v námaze svých rtů při účasti na ní, se tak zatvrdili ve své nevědomosti a nedbalosti o spásné poznání a pravou zbožnost.

Mezitím se papeženci chlubili, že ta kniha jim vychází vstříc ve velké části jejich bohoslužby; a tak byli nemálo utvrzeni ve své pověře a modlářství, očekávajíce spíše náš návrat k nim, než aby usilovali o svou vlastní reformaci: v tomto očekávání byli v poslední době velmi povzbuzeni, když pod záminkou domnělé oprávněnosti ukládání dřívějších obřadů byly církvi denně vnucovány obřady nové.

K tomu přidejme (což nebylo předvídáno, ale od té doby se stalo), že liturgie byla velkým prostředkem, jednak k tomu, aby vytvářela a rozmnožovala zahálčivé a nevzdělávající duchovenstvo, které se spokojilo s pevnými formami, jež mu jiní připravili do rukou, aniž by se samo vynasnažilo cvičit dar modlitby, jímž náš Pán Ježíš Kristus ráčí vybavovat všechny své služebníky, které k tomu úřadu povolává: jednak byla (a vždy by byla, kdyby se v ní pokračovalo) předmětem nekonečných svárů a rozepří v církvi a osidlem jak pro mnohé zbožné a věrné služebníky, kteří byli při té příležitosti pronásledováni a umlčeni, tak pro jiné nadějných schopností, z nichž mnozí byli, a ještě více by jich bylo, odvráceni od všech myšlenek na službu k jiným studiím; zvláště v těchto posledních časech, v nichž Bůh ráčí svému lidu dávat více a lepších prostředků k odhalení bludu a pověry a k dosažení poznání tajemství zbožnosti a darů v kázání a v modlitbě.

Z těchto a mnoha jiných podobných závažných důvodů, týkajících se celé knihy vůbec, a pro rozličné jednotlivosti v ní obsažené; nikoli z lásky k novotám ani s úmyslem znevažovat naše první reformátory (o nichž jsme přesvědčeni, že kdyby nyní žili, připojili by se k nám v tomto díle, a které uznáváme za znamenité nástroje, vzbuzené Bohem, aby započali očišťování a budování Jeho domu, a přejeme si, aby je my i potomstvo chovali ve věčné paměti s vděčností a ctí), nýbrž abychom v nějaké míře odpověděli na milostivou Boží prozřetelnost, která nás v tomto čase volá k další reformaci, a abychom uspokojili svá vlastní svědomí a odpověděli na očekávání jiných reformovaných církví i na přání mnoha zbožných mezi námi, a nadto vydali nějaké veřejné svědectví o svém úsilí o jednotnost v uctívání Boha, které jsme slíbili ve své Slavnostní lize a smlouvě; po vážném a častém vzývání jména Božího a po mnohém radění se, nikoli s tělem a krví, nýbrž s Jeho svatým Slovem, jsme se rozhodli odložit dřívější liturgii s mnoha obřady a ceremoniemi dříve užívanými při uctívání Boha; a shodli jsme se na této následující příručce pro všechny části veřejného uctívání v časech řádných i mimořádných. V ní jsme dbali o to, abychom předložili ty věci, které jsou v každém ustanovení z Božího zřízení; a jiné věci jsme se snažili vyložit podle pravidel křesťanské opatrnosti, ve shodě s obecnými pravidly Slova Božího; přičemž náš záměr je toliko ten, aby, když budou všem známy obecné hlavní body, smysl a dosah modliteb a ostatních částí veřejného uctívání, mohlo dojít k souhlasu všech církví v těch věcech, které obsahují podstatu služby a uctívání Boha; a aby služebníci byli tímto vedeni, aby ve svém vysluhování zachovávali stejnou zdravost v učení i v modlitbě, a mohli, bude-li třeba, mít nějakou pomoc a výbavu, avšak tak, aby se tím nestali lenivými a nedbalými v rozněcování darů Kristových v sobě; nýbrž aby každý rozjímáním, dbaním o sebe sama i o stádo Boží sobě svěřené a moudrým pozorováním cest Boží prozřetelnosti pečoval o to, aby své srdce i jazyk opatřil dalšími nebo jinými látkami k modlitbě a napomínání, jak bude při všech příležitostech potřebí.