O modlitbě po kázání

Když je kázání skončeno, má služebník vzdát díky za velikou lásku Boží, že k nám poslal svého Syna Ježíše Krista; za sdílení svého Ducha svatého; za světlo a svobodu slavného evangelia a za bohatá a nebeská požehnání v něm zjevená, jako jsou totiž vyvolení, povolání, osvojení, ospravedlnění, posvěcení a naděje slávy; za podivuhodnou dobrotu Boží, že vysvobodil zemi z antikristovské temnoty a tyranie, a za všechna ostatní národní vysvobození; za reformaci náboženství; za smlouvu; a za mnohá časná požehnání.

Modlit se za zachování evangelia a všech jeho ustanovení v jejich čistotě, moci a svobodě; obrátit hlavní a nejužitečnější body kázání v několik proseb; a modlit se, aby zůstalo v srdci a přineslo ovoce.

Modlit se za přípravu na smrt a soud a za bdělé očekávání příchodu našeho Pána Ježíše Krista; prosit Boha za odpuštění nepravostí našich svatých věcí a za přijetí naší duchovní oběti skrze zásluhu a prostřednictví našeho velikého Nejvyššího kněze a Spasitele, Pána Ježíše Krista.

A protože modlitba, které Kristus naučil své učedníky, není jen vzorem modlitby, nýbrž sama je modlitbou nanejvýš obsažnou, doporučujeme, aby se jí užívalo také v modlitbách církve. A poněvadž při vysluhování svátostí, při konání veřejných postů a dnů díkůvzdání a při jiných zvláštních příležitostech, které mohou poskytnout látku k zvláštním prosbám a díkůvzdáním, je potřebné něco vyjádřit v našich veřejných modlitbách (jako je v tomto čase naší povinností modlit se za požehnání pro Shromáždění teologů, za vojska na moři i na souši, za obranu krále, parlamentu a království), má se každý služebník v tomto ohledu ve své modlitbě, před kázáním nebo po něm, věnovat těm příležitostem; ale co do způsobu je mu ponechána svoboda, jak ho Bůh povede a uschopní, aby ve zbožnosti a moudrosti splnil svou povinnost.

Po skončení modlitby ať se zpívá žalm, může-li se to vhodně vykonat. Potom (nemá-li následovat některé jiné ustanovení Kristovo, které se v tom čase týká sboru) ať služebník propustí sbor slavnostním požehnáním.