O veřejném čtení Písma svatého

Čtení Slova ve sboru, jsouc částí veřejného uctívání Boha (v němž vyznáváme svou závislost na Něm a svou poddanost Jemu) a prostředkem Jím posvěceným k vzdělávání Jeho lidu, mají vykonávat pastýři a učitelé.

Avšak ti, kdo se připravují na službu, mohou příležitostně ve sboru jak číst Slovo, tak cvičit svůj dar v kázání, dovolí-li jim to presbyterie.

Všechny kanonické knihy Starého i Nového zákona (ale žádná z těch, které se obecně nazývají apokryfy) se mají veřejně číst v obecném jazyce, z nejlepšího schváleného překladu, zřetelně, aby všichni mohli slyšet a rozumět.

Jak velký oddíl se má přečíst najednou, je ponecháno moudrosti služebníka; je však vhodné, aby se obyčejně při každém shromáždění přečetla jedna kapitola z každého zákona; a někdy i více, jsou-li kapitoly krátké nebo vyžaduje-li to souvislost látky.

Je potřebné, aby všechny kanonické knihy byly čteny po řadě, aby se lid mohl lépe seznámit s celým tělesem Písem; a obyčejně tam, kde čtení v kterémkoli ze zákonů jednoho dne Páně skončí, má příštího dne Páně začít.

Doporučujeme také častější čtení těch míst Písma, která ten, kdo čte, uzná za nejlepší k vzdělávání svých posluchačů, jako je kniha Žalmů a podobné.

Uzná-li služebník, který čte, za potřebné vyložit některou část toho, co se čte, ať tak nečiní, dokud není dokončena celá kapitola nebo žalm; a vždy je třeba brát ohled na čas, aby ani kázání, ani ostatní ustanovení nebyly zkracovány nebo se nestaly únavnými. Toto pravidlo se má zachovávat při všech ostatních veřejných úkonech.

Kromě veřejného čtení Písma svatého má být každý, kdo umí číst, napomínán, aby četl Písmo soukromě (a všichni ostatní, kdo číst neumějí, nebrání-li jim v tom věk nebo něco jiného, mají být rovněž napomínáni, aby se naučili číst), a aby měl Bibli.