O slavnostním uzavírání manželství

AČKOLI manželství není svátostí, ani není vlastní pouze církvi Boží, nýbrž je společné všemu lidstvu a je věcí veřejného zájmu v každém společenství; přece však, protože ti, kdo vstupují do manželství, mají tak činit v Pánu a mají zvláštní potřebu poučení, vedení a napomenutí ze Slova Božího při vstupu do tohoto nového stavu, jakož i Božího požehnání na sobě v něm, pokládáme za vhodné, aby manželství slavnostně uzavíral právoplatný služebník Slova, aby jim mohl náležitě poradit a modlit se za požehnání pro ně.

Manželství má být pouze mezi jedním mužem a jednou ženou; a ti nesmějí být v těch stupních pokrevního příbuzenství nebo švagrovství, které zakazuje Slovo Boží; a snoubenci mají být ve věku rozumové zralosti, způsobilí učinit vlastní volbu, anebo z dobrých důvodů dát svůj vzájemný souhlas.

Před slavnostním uzavřením manželství mezi kterýmikoli osobami má služebník ohlásit úmysl sňatku ve třech různých sabatních dnech předem, ve sboru, v místě nebo místech nejobvyklejšího a nejstálejšího bydliště každého z nich. A o tomto ohlášení má mít služebník, který je má v manželství spojit, dostatečné svědectví, dříve než přistoupí k slavnostnímu uzavření manželství.

Před tímto ohlášením jejich úmyslu (jsou-li snoubenci nezletilí) má být souhlas rodičů, nebo jiných osob, pod jejichž mocí jsou (v případě, že rodiče zemřeli), oznámen církevním představeným onoho sboru, aby byl zaznamenán.

Totéž má být zachováváno při postupu všech ostatních, byť jsou zletilí, jejichž rodiče jsou naživu, při jejich prvním manželství.

A při pozdějších manželstvích kterékoli z těchto stran mají být napomenuti, aby neuzavírali manželství, aniž by o tom nejprve uvědomili své rodiče (lze-li to vhodně učinit), snažíce se získat jejich souhlas.

Rodiče nemají nutit své děti k sňatku bez jejich svobodného souhlasu, ani odpírat svůj vlastní souhlas bez spravedlivé příčiny.

Jakmile byl úmysl nebo manželská smlouva takto ohlášen, nemá být manželství dlouho odkládáno. Proto má služebník, byv v příhodném čase vyrozuměn, a nebyla-li vznesena žádná námitka, která by tomu bránila, slavnostně uzavřít manželství veřejně na místě určeném vrchností k veřejnému uctívání, před dostatečným počtem věrohodných svědků, v některou vhodnou denní hodinu, v kterékoli době roku, kromě dne veřejného pokoření. A radíme, aby to nebylo v den Páně.

A protože všechny vztahy jsou posvěcovány Slovem a modlitbou, má se služebník modlit za požehnání pro ně v tomto smyslu:

„Vyznávajíce své hříchy, jimiž jsme se učinili menšími než nejmenší ze všech milosrdenství Božích a popudili jsme Ho, aby nám ztrpčil všechna naše potěšení; snažně prosit ve jménu Kristově Pána (jehož přítomnost a přízeň je štěstím každého stavu a oslazuje každý vztah), aby byl jejich podílem a aby se k nim přiznal jako ke svým a přijal je v Kristu, ty, kdo mají být nyní spojeni v počestném stavu manželském, ve smlouvě svého Boha; a aby je, jako je svou prozřetelností svedl dohromady, posvětil svým Duchem, dávaje jim nové smýšlení srdce, přiměřené jejich novému stavu; obohacuje je všemi milostmi, aby mohli plnit povinnosti, těšit se z potěšení, nést starosti a odolávat pokušením, jež provázejí tento stav, jak se sluší na křesťany.“

Po skončení modlitby je vhodné, aby jim služebník krátce vyložil z Písma

„Ustanovení, užitek a cíle manželství, spolu s manželskými povinnostmi, které mají ve vší věrnosti plnit jeden vůči druhému; napomínaje je, aby se pilně zabývali svatým Slovem Božím, aby se naučili žít z víry a být spokojeni uprostřed všech manželských starostí a soužení, posvěcujíce Boží jméno vděčným, střízlivým a svatým užíváním všech manželských potěšení; mnoho se modlíce jeden s druhým a jeden za druhého; bdíce nad sebou navzájem a povzbuzujíce se vespolek k lásce a k dobrým skutkům; a žijíce spolu jako dědicové milosti života.“

Po slavnostním napomenutí snoubenců před velikým Bohem, který zkoumá všechna srdce a jemuž budou muset v poslední den vydat přísný počet, aby, ví-li kdokoli z nich o nějaké příčině, ať z dřívějšího zasnoubení či jinak, pro kterou by nemohli právoplatně vstoupit do manželství, ji nyní vyjevil; služebník (není-li přiznána žádná překážka) dá, aby nejprve muž vzal ženu za pravou ruku a řekl tato slova:

Já, [ ... ], beru si tebe, [ ... ], za svou manželku a slibuji a zavazuji se před Bohem a před tímto shromážděním, že ti budu milujícím a věrným manželem, dokud nás Bůh nerozdělí smrtí.

Potom žena vezme muže za pravou ruku a řekne tato slova:

Já, [ ... ], beru si tebe, [ ... ], za svého manžela a slibuji a zavazuji se před Bohem a před tímto shromážděním, že ti budu milující, věrnou a poslušnou manželkou, dokud nás Bůh nerozdělí smrtí.

Potom je služebník bez jakéhokoli dalšího obřadu před tváří shromáždění prohlásí za muže a ženu podle Božího ustanovení; a tak zakončí celé jednání modlitbou v tomto smyslu:

„Aby se Pánu zalíbilo provázet své vlastní ustanovení svým požehnáním, prosíce Ho, aby obohatil osoby nyní sezdané jak jinými zástavami své lásky, tak zvláště potěšeními a plody manželství, ke chvále svého hojného milosrdenství, v Kristu Ježíši a skrze Něho.“

Má být pečlivě veden rejstřík, v němž se neprodleně a řádně zapíší jména takto sezdaných osob spolu s datem jejich sňatku, v knize k tomu účelu určené, aby do ní mohli nahlédnout všichni, jichž se to týká.