O svobodné vůli

O svobodné vůli

O svobodné vůli - kapitola Westminsterského vyznání víry

1. Bůh obdařil vůli člověka takovou přirozenou svobodou, že není ani nucena, ani žádnou absolutní nutností přirozenosti určena k dobrému nebo ke zlému.206

• 206. Matouš 17:12.
• Jakubova 1:14.
• 5. Mojžíšova 30:19.

2. Člověk ve stavu nevinnosti měl svobodu a moc chtít a činit to, co je dobré a Bohu libé;207 avšak proměnlivě, takže z něho mohl padnout.208

• 207. Kazatel 7:29.
• 1. Mojžíšova 1:26.
• 208. 1. Mojžíšova 2:16,17.
• 1. Mojžíšova 3:6.

3. Člověk svým pádem do stavu hříchu zcela ztratil veškerou schopnost vůle k jakémukoli duchovnímu dobru, jež provází spasení;209 takže přirozený člověk, jsa od tohoto dobra naprosto odvrácen210 a mrtev v hříchu,211 není schopen vlastní silou obrátit sám sebe nebo se k tomu připravit.212

• 209. Římanům 5:6.
• Římanům 8:7.
• Jan 15:5.
• 210. Římanům 3:10,12.
• 211. Kolossenským 2:13.
• Efezským 2:1,5.
• 212. Jan 6:44,45.
• Efezským 2:2-5.

4. Když Bůh obrací hříšníka a přenáší ho do stavu milosti, osvobozuje ho z jeho přirozeného otroctví pod hříchem213 a jedině svou milostí jej uschopňuje svobodně chtít a činit to, co je duchovně dobré;214 avšak tak, že pro porušenost, která v něm zůstává, nechce dokonale ani jedině to, co je dobré, nýbrž chce také to, co je zlé.215

• 213. Kolossenským 1:13.
• Jan 8:34,36.
• 214. Filipenským 2:13.
• Římanům 6:18,22.
• 215. Galatským 5:17.
• Římanům 7:15,18,19,21,23.

5. Jedině ve stavu slávy je vůle člověka učiněna dokonale a neproměnně svobodnou pouze k dobrému.216

• 216. Efezským 4:13.
• Židům 12:23.
• 1. Janova 3:2.
• Judova 1:24.