O večeři Páně

Pán náš Ježíš v noci, v níž byl zrazen, ustanovil svátost svého těla a krve, nazývanou večeře Páně. Tato svátost má být zachovávána v Jeho církvi až do skonání světa k ustavičné připomínce oběti, v níž ve své smrti obětoval sám sebe, k zapečetění všech jejích dobrodiní pravým věřícím, k jejich duchovnímu pokrmu a růstu v Něm, k jejich dalšímu zavázání ke všem povinnostem, které Mu jsou dlužni, a aby byla poutem a zárukou jejich společenství s Ním i jedněch s druhými jakožto údů Jeho tajemného těla.544

V této svátosti Kristus není obětován svému Otci, ani se vůbec nekoná žádná skutečná oběť na odpuštění hříchů živých nebo mrtvých.545 Je to pouze připomínka oné jediné oběti, v níž sám sebe obětoval sám skrze sebe na kříži jednou provždy, a duchovní obětní dar veškeré možné chvály Bohu za ni.546

Proto je papeženská mešní oběť (jak ji nazývají) nanejvýš ohavnou urážkou jediné oběti Kristovy, která je jediným smírem za všechny hříchy vyvolených.547

Pán Ježíš v této svátosti ustanovil své služebníky, aby lidu ohlašovali Jeho slovo ustanovení, aby se modlili a žehnali prvkům chleba a vína a tím je oddělovali od obecného užívání k užívání svatému; aby brali a lámali chléb, brali kalich a (přijímajíce také sami) podávali obojí přijímajícím;548 avšak nikomu, kdo v tu chvíli není přítomen ve shromáždění.549

Soukromé mše čili přijímání této svátosti o samotě, ať knězem, nebo kýmkoli jiným,550 stejně jako odpírání kalicha lidu,551 klanění se prvkům, jejich pozdvihování nebo nošení dokola k uctívání a jejich uchovávání k jakémukoli předstíranému náboženskému užívání, to vše odporuje povaze této svátosti a ustanovení Kristovu.552

Vnější prvky v této svátosti, náležitě oddělené k užíváním ustanoveným Kristem, mají takový vztah k Němu ukřižovanému, že jsou někdy pravdivě, avšak pouze svátostně, nazývány jmény věcí, které představují, totiž tělem a krví Kristovou. 553 Podle podstaty a povahy však zůstávají i nadále pravdivě a pouze chlebem a vínem, jako byly předtím. 554

Učení, které tvrdí proměnu podstaty chleba a vína v podstatu těla a krve Kristovy (obecně nazývané transsubstanciace) skrze posvěcení knězem nebo jakýmkoli jiným způsobem, odporuje nejen Písmu, nýbrž i obecnému smyslu a rozumu; převrací povahu svátosti a bylo a je příčinou mnohonásobných pověr, ba i hrubých modlářství. 555

Ti, kdo přijímají důstojně, 556 když vnějšně přijímají viditelné prvky této svátosti, tehdy také vnitřně skrze víru skutečně a opravdově, avšak nikoli masitě a tělesně, nýbrž duchovně, přijímají Krista ukřižovaného i všechna dobrodiní Jeho smrti a sytí se jimi. Tělo a krev Kristova tedy nejsou masitě a tělesně v chlebu a víně, s nimi ani pod nimi; jsou však v tomto ustanovení přítomny víře věřících skutečně, avšak duchovně, tak jako jsou prvky samy přítomny jejich vnějším smyslům. 557

Ačkoli nevědomí a zlí lidé přijímají vnější prvky této svátosti, přece nepřijímají věc jimi označovanou. Naopak tím, že k ní přistupují nehodně, stávají se vinnými tělem a krví Páně ke svému vlastnímu odsouzení. Proto všichni nevědomí a bezbožní lidé, jakož nejsou způsobilí požívat společenství s Ním, tak jsou i nehodni stolu Páně a nemohou, dokud takovými zůstávají, bez velikého hříchu proti Kristu mít účast na těchto svatých tajemstvích, 558 ani k nim být připuštěni. 559