O jistotě milosti a spásy
O jistotě milosti a spásy
O jistotě milosti a spásy - kapitola Westminsterského vyznání víry
Ačkoli pokrytci a jiní neznovuzrození lidé mohou sami sebe marně klamat falešnými nadějemi a tělesnými domněnkami, že jsou v přízni Boží a ve stavu spasení349 (avšak tato jejich naděje zahyne),350 přesto ti, kdo opravdově věří v Pána Ježíše a v upřímnosti Ho milují a usilují chodit před Ním ve všem dobrém svědomí, mohou být v tomto životě s jistotou ujištěni, že jsou ve stavu milosti,351 a mohou se radovat v naději slávy Boží, kterážto naděje je nikdy nezahanbí.352
- 349. Job 8:13,14.
- Micheáš 3:11.
- 5. Mojžíšova 29:19.
- Jan 8:41.
- 350. Matouš 7:22,23.
- 351. 1. Janova 2:3.
- 1. Janova 3:14,18,19,21,24.
- 1. Janova 5:13.
- 352. Římanům 5:2,5.
Tato jistota není holé domnělé a pouze pravděpodobné přesvědčení, založené na omylné naději.353 Je to naopak neomylná jistota víry, založená na božské pravdě zaslíbení spasení,354 na vnitřním dokladu těch milostí, k nimž se tato zaslíbení vztahují,355 a na svědectví Ducha osvojení, který spolu s naším duchem dosvědčuje, že jsme dítky Boží;356 tento Duch je závdavkem našeho dědictví a jím jsme zpečetěni ke dni vykoupení.357
- 353. Židům 6:11,19.
- 354. Židům 6:17,18.
- 355. 2. Petrova 1:4,5,10,11.
- 1. Janova 2:3.
- 1. Janova 3:14.
- 2. Korintským 1:12.
- 356. Římanům 8:15,16.
- 357. Efezským 1:13,14.
- Efezským 4:30.
- 2. Korintským 1:21.
Tato neomylná jistota nenáleží k podstatě víry tak, aby pravý věřící nemohl dlouho čekat a zápasit s mnohými obtížemi, dříve než se jí stane účastným.358 Jsa však Duchem uschopněn poznat věci, které jsou mu od Boha zdarma darovány, může jí bez mimořádného zjevení dosáhnout správným užíváním řádných prostředků.359 Proto je povinností každého vynaložit všechnu pilnost, aby učinil jistým své povolání a vyvolení,360 aby se tak jeho srdce rozšířilo v pokoji a radosti v Duchu svatém, v lásce a vděčnosti k Bohu a v síle a ochotné radosti při plnění povinností poslušnosti,361 což jsou vlastní plody této jistoty; tak daleko je ona od toho, aby lidi sváděla k nevázanosti.362
- 358. 1. Janova 5:13.
- Izaiáš 50:10.
- Marek 9:24.
- Žalmy 88.
- Žalmy 77:1-12.
- 359. 1. Korintským 2:12.
- 1. Janova 4:13.
- Židům 6:11,12.
- Efezským 3:17-19.
- 360. 2. Petrova 1:10.
- 361. Římanům 5:1,2,5.
- Římanům 14:17.
- Římanům 15:13.
- Efezským 1:3,4.
- Žalmy 4:6,7.
- Žalmy 119:32.
- 362. 1. Janova 2:1,2.
- Římanům 6:1,2.
- Titovi 2:11,12,14.
- 2. Korintským 7:1.
- Římanům 8:1,12.
- 1. Janova 3:2,3.
- Žalmy 130:4.
- 1. Janova 1:6,7.
Pravým věřícím může být jistota jejich spasení rozličnými způsoby otřesena, zmenšena a přerušena: nedbalostí v jejím zachovávání; upadnutím do nějakého zvláštního hříchu, který raní svědomí a zarmucuje Ducha; nějakým náhlým nebo prudkým pokušením; tím, že Bůh odejme světlo své tváře a dopustí, aby i ti, kdo se Ho bojí, chodili v temnotách a neměli světla.363 Nikdy však nejsou zcela zbaveni onoho semene Božího a života víry, oné lásky ke Kristu a k bratřím, oné upřímnosti srdce a svědomitosti v povinnosti, z nichž může být tato jistota působením Ducha v pravý čas obnovena364 a jimiž jsou mezitím drženi, aby neupadli do naprostého zoufalství.365
- 363. Píseň Šalomounova 5:2,3,6.
- Žalmy 51:8,12,14.
- Efezským 4:30,31.
- Žalmy 77:1-10.
- Matouš 26:69-72.
- 364. 1. Janova 3:9.
- Lukáš 22:32.
- Job 13:15.
- Žalmy 73:15.
- Žalmy 51:8,12.
- 365. Micheáš 7:7-9.
- Jeremiáš 32:40.
- Izaiáš 54:7-10.
- Žalmy 22:1.
- Žalmy 88.