O náboženském uctívání a o dni sabatu

Světlo přirozenosti ukazuje, že je Bůh, který má panství a svrchovanost nade vším, je dobrý a činí dobře všem, a proto je třeba se Ho bát, milovat Ho, chválit, vzývat, doufat v Něho a sloužit Mu ze všeho srdce, ze vší duše a ze vší síly.405 Avšak přijatelný způsob uctívání pravého Boha je ustanoven Jím samým a tak ohraničen Jeho vlastní zjevenou vůlí, že nesmí být uctíván podle lidských představ a výmyslů nebo podle našeptávání Satanova, pod jakýmkoli viditelným zpodobením ani jakýmkoli jiným způsobem, který není předepsán v Písmu svatém.406

Náboženské uctívání má být vzdáváno Bohu, Otci, Synu a Duchu svatému, a jedině Jemu;407 nikoli andělům, svatým ani žádnému jinému stvoření.408 Od pádu se uctívání děje skrze Prostředníka, a to ne prostřednictvím nikoho jiného než jedině Krista.409

Modlitba s díkůvzdáním, jakožto zvláštní součást náboženského uctívání,410 je od Boha vyžadována ode všech lidí.411 Aby však byla přijata, má být konána ve jménu Syna,412 s pomocí Jeho Ducha svatého,413 podle Jeho vůle,414 s porozuměním, uctivostí, pokorou, vroucností, vírou, láskou a vytrvalostí;415 a je-li konána hlasitě, má být v známém jazyce.416

Modlit se má za věci dovolené417 a za všechny druhy lidí, kteří žijí nebo kteří budou žít v budoucnu,418 nikoli však za mrtvé419 ani za ty, o nichž lze vědět, že zhřešili hříchem k smrti.420

K řádnému náboženskému uctívání Boha náležejí:421 čtení Písma s nábožnou bázní,422 zdravé kázání423 a svědomité slyšení Slova v poslušnosti Bohu, s porozuměním, vírou a uctivostí;424 zpěv žalmů s milostí v srdci;425 jakož i náležité vysluhování a důstojné přijímání svátostí ustanovených Kristem. Kromě toho mají být svatým a nábožným způsobem užívány,426 každé ve svém čase a příležitosti:427 náboženské přísahy,428 sliby,429 slavnostní posty430 a díkůvzdání při zvláštních příležitostech.431

Ani modlitba, ani žádná jiná součást náboženského uctívání není nyní pod evangeliem vázána k nějakému místu ani se nestává přijatelnější podle místa, kde se koná, nebo k němuž se obrací.432 Neboť Bůh má být uctíván na každém místě,433 v duchu a v pravdě,434 a to denně,435 jak v soukromí v rodinách,436 tak v skrytu každým o samotě.437 A tím slavnostněji ve veřejných shromážděních, která se nemají z nedbalosti nebo úmyslně zanedbávat či opouštět, když k nim Bůh svým Slovem nebo prozřetelností volá.438

Jako náleží k zákonu přirozenosti, aby obecně byla náležitá část času oddělena k uctívání Boha, tak Bůh ve svém Slově pozitivním, mravním a trvalým přikázáním, které zavazuje všechny lidi ve všech dobách, zvláště ustanovil jeden den ze sedmi za sabat, aby byl Jemu světíván.439 Od počátku světa až do vzkříšení Kristova to byl poslední den týdne; od vzkříšení Kristova však byl změněn na první den týdne,440 který se v Písmu nazývá dnem Páně441 a má být až do konce světa zachováván jako křesťanský sabat.442

Tento sabat se tedy Pánu zachovává svatý tehdy, když lidé po náležité přípravě svých srdcí a po předchozím uspořádání svých obecných záležitostí nejenom zachovávají po celý den svatý odpočinek od svých vlastních prací, slov a myšlenek týkajících se jejich světských zaměstnání a zábav,443 nýbrž také jsou po všechen ten čas zaujati veřejným i soukromým konáním Jeho bohoslužby a povinnostmi nutnosti a milosrdenství.444