Westminster 1647

Načítání

O Zákonu Božím

O Zákonu Božím

O Zákonu Božím - kapitola Westminsterského vyznání víry

  1. Bůh dal Adamovi zákon jakožto smlouvu skutků, jímž zavázal jej i všechno jeho potomstvo k osobní, úplné, přesné a ustavičné poslušnosti. Zaslíbil mu život, bude-li jej plnit, a pohrozil mu smrtí, přestoupí-li jej, a obdařil ho mocí a schopností jej zachovávat.366

    • 366. 1. Mojžíšova 1:26.
    • 1. Mojžíšova 2:17.
    • Římanům 2:14,15.
    • Římanům 10:5.
    • Římanům 5:12,19.
    • Galatským 3:10,12.
    • Kazatel 7:29.
    • Job 28:28.

  2. Tento zákon zůstal i po pádu Adamově dokonalým pravidlem spravedlnosti a jako takový byl Bohem vydán na hoře Sinaj v deseti přikázáních a napsán na dvou deskách:367 první čtyři přikázání obsahují naše povinnosti k Bohu a ostatních šest naše povinnosti k člověku.368

    • 367. Jakubova 1:25.
    • Jakubova 2:8,10,11,12.
    • Římanům 13:8,9.
    • 5. Mojžíšova 5:32.
    • 5. Mojžíšova 10:4.
    • 2. Mojžíšova 34:1.
    • 368. Matouš 22:37-40.

  3. Kromě tohoto zákona, obecně nazývaného mravním, ráčil Bůh dát izraelskému lidu jakožto církvi nedospělé zákony obřadní, obsahující rozličná předobrazná ustanovení, zčásti týkající se bohoslužby, jež předznamenávala Krista, Jeho milosti, skutky, utrpení a dobrodiní,369 a zčásti podávající rozličná poučení o mravních povinnostech.370 Všechny tyto obřadní zákony jsou nyní pod Novým zákonem zrušeny.371

    • 369. Židům 9:1-28.
    • Galatským 4:1-3.
    • Kolossenským 2:17.
    • 370. 1. Korintským 5:7.
    • 2. Korintským 6:17.
    • Judova 1:23.
    • 371. Kolossenským 2:14,16,17.
    • Daniel 9:27.
    • Efezským 2:15,16.

  4. Izraelitům jakožto politickému tělesu dal Bůh také rozličné soudní zákony, které pominuly spolu se státem onoho lidu. Proto nyní nezavazují žádný jiný lid dále, než jak to může vyžadovat jejich obecná spravedlivost.372

    • 372. 2. Mojžíšova 21:1-36.
    • 2. Mojžíšova 22:1-29.
    • 1. Mojžíšova 49:10.
    • 1. Petrova 2:13,14.
    • Matouš 5:17,38,39.
    • 1. Korintským 9:8-10.

  5. Mravní zákon navždy zavazuje všechny, ospravedlněné stejně jako ostatní, k poslušnosti vůči němu,373 a to nejen pro látku, kterou obsahuje, nýbrž i pro autoritu Boha Stvořitele, který jej vydal.374 Ani Kristus v evangeliu tento závazek nijak neruší, nýbrž jej velice posiluje.375

    • 373. Římanům 13:8-10.
    • Efezským 6:2.
    • 1. Janova 2:3,4,7,8.
    • 374. Jakubova 2:10,11.
    • 375. Matouš 5:17-19.
    • Jakubova 2:8.
    • Římanům 3:31.

  6. Ačkoli praví věřící nejsou pod zákonem jakožto smlouvou skutků, aby jím byli ospravedlněni nebo odsouzeni,376 je jim přece, stejně jako jiným, k velikému užitku: jakožto pravidlo života je zpravuje o vůli Boží a o jejich povinnosti a vede je a zavazuje, aby podle ní chodili;377 odkrývá jim také hříšné poskvrny jejich přirozenosti, srdcí i životů.378 Zkoumajíce se jím, mohou tak dojít hlubšího usvědčení z hříchu, pokoření pro něj a nenávisti k němu379 a spolu s tím jasnějšího poznání, jak potřebují Krista a dokonalost Jeho poslušnosti.380

    Znovuzrozeným je zákon rovněž k užitku tím, že krotí jejich porušenost, neboť zakazuje hřích;381 a jeho pohrůžky slouží k tomu, aby jim ukázaly, co si zasluhují i jejich hříchy a jaká soužení mohou za ně v tomto životě očekávat, ačkoli jsou osvobozeni od kletby, kterou zákon hrozí.382 Podobně jim zaslíbení zákona ukazují, že Bůh schvaluje poslušnost a jaká požehnání mohou očekávat, když ji plní,383 ačkoli ne jako něco, co by jim náleželo ze zákona jakožto smlouvy skutků.384 Činí-li tedy člověk dobré a zdržuje-li se zlého proto, že zákon k jednomu povzbuzuje a od druhého odstrašuje, není to důkazem, že je pod zákonem, a ne pod milostí.385

    • 376. Římanům 6:14.
    • Galatským 2:16.
    • Galatským 3:13.
    • Galatským 4:4,5.
    • Skutky apoštolské 13:39.
    • Římanům 8:1.
    • 377. Římanům 7:12,22,25.
    • Žalmy 119:4-6.
    • 1. Korintským 7:19.
    • Galatským 5:14,16.
    • Galatským 5:18-23.
    • 378. Římanům 7:7.
    • Římanům 3:20.
    • 379. Jakubova 1:23-25.
    • Římanům 7:9,14,24.
    • Římanům 8:3,4.
    • 380. Galatským 3:24.
    • Římanům 7:24,35.
    • Římanům 8:3,4.
    • 381. Jakubova 2:11.
    • Žalmy 119:101,104,128.
    • 382. Ezdráš 9:13,14.
    • Žalmy 89:30-34.
    • 383. 3. Mojžíšova 26:1-14.
    • 2. Korintským 6:16.
    • Efezským 6:2,3.
    • Žalmy 37.
    • Matouš 5:5.
    • Žalmy 19:11.
    • 384. Galatským 2:16.
    • Lukáš 17:10.
    • 385. Římanům 6:12,14.
    • 1. Petrova 3:8.
    • Žalmy 34:12-16.
    • Židům 12:28,29.

  7. Výše zmíněná užití zákona nejsou v rozporu s milostí evangelia, nýbrž se s ní líbezně snášejí.386 Neboť Duch Kristův podmaňuje a uschopňuje vůli člověka, aby svobodně a radostně činila to, co vůle Boží, zjevená v zákoně, vyžaduje, aby bylo činěno.387

    • 386. Galatským 3:21.
    • 387. Ezechiel 36:27.
    • Jeremiáš 31:33.
    • Židům 8.