O věčném úradku Božím
O věčném úradku Božím
O věčném úradku Božím - kapitola Westminsterského vyznání víry
Bůh od vší věčnosti nejmoudřejší a nejsvětější radou své vlastní vůle svobodně a neproměnně ustanovil všechno, cokoli se děje;65 avšak tak, že tím Bůh není původcem hříchu,66 ani se tím nečiní násilí vůli stvoření, ani se neodnímá svoboda či nahodilost druhotných příčin, nýbrž se spíše upevňuje.67
- 65. Efezským 1:11.
- Římanům 9:15.
- Římanům 9:18.
- Římanům 11:33.
- Židům 6:17.
- 66. Jakubova 1:13.
- 1. Janova 1:5.
- 67. Matouš 17:12.
- Jan 19:11.
- Skutky apoštolské 2:23.
- Skutky apoštolské 4:17-28.
- Přísloví 16:33.
Ačkoli Bůh ví všechno, co by se mohlo nebo může stát za všech myslitelných podmínek,68 přece o ničem neučinil úradek proto, že by to předvídal jako budoucí neboli jako to, co by se za takových podmínek stalo.69
- 68. 1. Samuelova 23:11,12.
- Matouš 11:21,23.
- Skutky apoštolské 15:18.
- 69. Římanům 9:13.
- Římanům 9:11.
- Římanům 9:16.
- Římanům 9:18.
Úradkem Božím jsou k projevení Jeho slávy někteří lidé a andělé70 předurčeni k věčnému životu a jiní předustanoveni k věčné smrti.71
- 70. 1. Timoteovi 5:21.
- Matouš 25:41.
- 71. Římanům 9:22,23.
- Efezským 1:5,6.
- Přísloví 16:4.
Tito andělé a lidé, takto předurčení a předustanovení, jsou jednotlivě a neměnně určeni; a jejich počet je tak jistý a určitý, že nemůže být ani zvětšen, ani zmenšen.72
- 72. Jan 13:18.
- 2. Timoteovi 2:19.
Ty z lidského pokolení, kteří jsou předurčeni k životu, Bůh podle svého věčného a neproměnného záměru a podle tajné rady a dobrého zalíbení své vůle vyvolil v Kristu k věčné slávě,73 dříve nežli byly položeny základy světa, z pouhé své svobodné milosti a lásky, bez jakéhokoli předvídání víry či dobrých skutků nebo vytrvalosti v nich anebo čehokoli jiného ve stvoření jakožto podmínek či příčin, které by Ho k tomu pohnuly;74 a to vše k chvále slávy své milosti.75
- 73. Efezským 1:4.
- Efezským 1:9.
- Efezským 1:11.
- Římanům 8:30.
- 2. Timoteovi 1:9.
- 1. Tessalonicenským 5:9.
- 74. Římanům 9:11.
- Římanům 9:13.
- Římanům 9:16.
- Efezským 1:4.
- Efezským 1:9.
- 75. Efezským 1:6.
- Efezským 1:12.
Jako Bůh určil vyvolené k slávě, tak také věčným a nejsvobodnějším záměrem své vůle předem ustanovil všechny prostředky k tomu.76 Proto ti, kdo jsou vyvoleni, jsouce v Adamovi padlí, jsou vykoupeni Kristem,77 jsou Jeho Duchem, působícím v pravý čas, účinně povoláni k víře v Krista, jsou ospravedlněni, osvojeni, posvěceni78 a Jeho mocí skrze víru zachováváni ke spasení.79 Nikdo jiný není Kristem vykoupen, účinně povolán, ospravedlněn, osvojen, posvěcen a spasen než jedině vyvolení.80
- 76. 1. Petrova 1:2.
- Efezským 1:4,5.
- Efezským 2:10.
- 2. Tessalonicenským 2:13.
- 77. 1. Tessalonicenským 5:9,10.
- Titovi 2:14.
- 78. Římanům 8:30.
- Efezským 1:5.
- 2. Tessalonicenským 2:13.
- 79. 1. Petrova 1:5.
- 80. Jan 17:9.
- Jan 6:64,65.
- Římanům 8:28-39.
- Jan 10:26.
- Jan 8:47.
- 1. Janova 2:19.
Pokud jde o ostatní lidi, zalíbilo se Bohu podle nevyzpytatelné rady své vlastní vůle, podle níž projevuje nebo odpírá milosrdenství, jak se Mu líbí, ke slávě své svrchované moci nad svým stvořením, je pominout a pro jejich hřích je ustanovit k potupě a hněvu, k chvále své slavné spravedlnosti.81
- 81. Matouš 11:25,26.
- Římanům 9:17,18.
- Římanům 9:21,22.
- 2. Timoteovi 2:19,20.
- 1. Petrova 2:8.
Učení o tomto vznešeném tajemství předurčení je třeba podávat se zvláštní rozvážností a péčí,82 aby lidé, kteří dbají na vůli Boží zjevenou v Jeho Slovu a prokazují jí poslušnost, mohli z jistoty svého účinného povolání nabýt ujištění o svém věčném vyvolení.83 Tak poskytne toto učení podnět ke chvále, úctě a obdivu vůči Bohu84 a k pokoře, horlivosti a hojnému potěšení všem, kdo upřímně poslouchají evangelium.85
- 82. Římanům 9:20.
- Římanům 11:33.
- 5. Mojžíšova 29:29.
- 83. 2. Petrova 1:10.
- 84. Efezským 1:6.
- 85. Římanům 11:5,6.
- Římanům 11:20.
- 2. Petrova 1:10.
- Římanům 8:33.
- Lukáš 10:20.