Westminster 1647

Načítání

O pokání k životu

O pokání k životu

O pokání k životu - kapitola Westminsterského vyznání víry

  1. Pokání k životu je evangelijní milost,291 jejíž učení, stejně jako učení o víře v Krista, má kázat každý služebník evangelia.292

    • 291. Skutky apoštolské 11:18.
    • Zachariáš 12:10.
    • 292. Lukáš 24:47.
    • Marek 1:15.
    • Skutky apoštolské 20:21.

  2. Tímto pokáním se hříšník, veden nejen spatřením a pocitem nebezpečí, nýbrž i nečistoty a ohavnosti svých hříchů, jakožto odporujících svaté přirozenosti a spravedlivému zákonu Božímu, a pochopením Jeho milosrdenství v Kristu vůči těm, kdo činí pokání, tak rmoutí pro své hříchy a tak je nenávidí, že se od nich ode všech odvrací a obrací se k Bohu,293 s předsevzetím a snahou chodit s Ním po všech cestách Jeho přikázání.294

    • 293. Ezechiel 18:30,31.
    • Ezechiel 36:31.
    • Izaiáš 30:22.
    • Žalmy 51:4.
    • Jeremiáš 31:18,19.
    • 294. Žalmy 119:6,59,106.
    • Lukáš 1:6.
    • 2. Královská 23:25.

  3. Ačkoli na pokání se nemá spoléhat jako na nějaké zadostiučinění za hřích nebo jako na nějakou příčinu jeho odpuštění,295 neboť odpuštění je skutkem svobodné milosti Boží v Kristu,296 přesto je pokání pro všechny hříšníky tak nezbytné, že nikdo nemůže bez něho očekávat odpuštění.297

    • 295. Ezechiel 36:31.
    • Ezechiel 16:61-63.
    • 296. Ozeáš 14:2,4.
    • Římanům 3:24.
    • Efezským 1:7.
    • 297. Lukáš 13:3,5.
    • Skutky apoštolské 17:30,31.

  4. Jako není hřích tak malý, aby nezasluhoval zatracení,298 tak není hřích tak velký, aby mohl uvést zatracení na ty, kdo opravdově činí pokání.299

    • 298. Římanům 6:23.
    • Matouš 12:36.
    • Římanům 5:12.
    • 299. Izaiáš 55:7.
    • Římanům 8:1.
    • Izaiáš 1:16,18.

  5. Lidé se nemají spokojovat s pokáním obecným, nýbrž je povinností každého člověka usilovat o to, aby činil pokání ze svých jednotlivých hříchů, z každého zvlášť.300

    • 300. Žalmy 51:13.
    • Lukáš 19:8.
    • 1. Timoteovi 1:13,15.

  6. Jako je každý člověk zavázán soukromě vyznávat své hříchy Bohu a modlit se za jejich odpuštění,301 a když tak činí a hříchy opouští, dojde milosrdenství,302 tak ten, kdo pohoršuje svého bratra nebo církev Kristovu, má být ochoten soukromým nebo veřejným vyznáním a lítostí nad svým hříchem projevit své pokání těm, kdo byli pohoršeni;303 a ti se s ním pak mají smířit a v lásce jej přijmout.304

    • 301. Žalmy 32:5,6.
    • Žalmy 51:4,5,7,9,14.
    • 302. Přísloví 28:13.
    • 1. Janova 1:9.
    • 303. Jakubova 5:16.
    • Lukáš 17:3,4.
    • Jozue 7:19.
    • Žalmy 51:1-19.
    • 304. 2. Korintským 2:8.